Sankce proti Rusku se samozřejmě obcházejí. Je ostuda, že nám to musí připomenout Zelenskyj

Minulý týden dorazil vládě z Ukrajiny seznam českých firem, jejichž výroba podle ukrajinských představitelů pomáhá v Rusku. Všechny to odmítají, asi nemá smysl hodnotit, zda je toto tvrzení důvěryhodné nebo ne. Reálné ale je, že sankce se porušují, obcházejí a jistě se jim mnohé firmy snaží vyhnout. Jsou na to celkem přesvědčivá data.

Český statistický úřad vede statistiky zahraničního obchodu se zbožím. Do Ruska po roce 2022 pochopitelně vývoz významně klesl s tím, jak Evropa zavedla sankce a firmy samotné si řekly, že dělat tam otevřeně byznys není úplně dobrá vizitka. Zjevně ho řada firem dělá stejně, akorát s přestupní stanicí. V mnoha násobcích vzrostl obchod s Kazachstánem, Arménií, Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Uzbekistánem. Tak třeba do Kazachstánu vyvezli čeští exportéři v roce 2021 zboží za 3,5 miliardy. V roce 2024 to bylo zboží za 21,8 miliardy. 

U Kyrgyzstánu je to, že je zjevnou přestupní stanicí pro reexport do Ruska, ještě markantnější. Vývoz zboží z Česka do této středoasijské země byl rok před plnou invazí Ruska na Ukrajinu v hodnotě necelých 127 milionů korun. Loni už to bylo 4,2 miliardy. Protože ČSÚ eviduje i hmotnost vyvezeného zboží, můžeme s klidem říct, že to nejsou nárůsty ani vlivem inflace, ani vyšší přidané hodnoty vyvezeného zboží. Česko poslalo do Kyrgyzstánu 365 tun zboží v roce 2021 a skoro 21 tisíc tun loni. To, že se státy střední Asie se obchoduje v násobných objemech oproti stavu před invazí, ukazují i statistiky běžného účtu platební bilance, které vede ČNB. A čísla za letošek nevypadají, že by se zjevnými reexporty z Česka do Ruska přes třetí země kdokoli cokoli dělal.

Střední Asie jako přestupní stanice i pro Němce

Z takto shrnujících čísel samozřejmě není možné říct, kolik procent z oněch tun a miliard činí třeba pivo nebo nábytek nebo něco podobně relativně neškodného a kolik náhradní díly ke strojům na výrobu kuličkových ložisek či jiný extrémně citlivý materiál, který pomáhá ruskému režimu zabíjet Ukrajince.

Česko také není v tomto nárůstu prodejů přes středoasijské stány nijak ojedinělé, podobně to mají i další země. Jak ukazuje neúnavně na síti X již mnoho měsíců ekonom z Brookings Institute Robin Brooks, prakticky stejně jsou na tom všechny evropské průmyslové země. Třeba německé exporty do zemí kolem Ruska vzrostly mnohonásobně. Exporty do Kazachstánu jsou na násobcích původních hodnot nejen v Česku, ale i v dalších zemích. 

A reexporty přes třetí země nejsou to jediné, jak EU pomáhá Rusům i přes velkohubé proklamace o sankcích a pomoci napadené zemi. Třeba v exportu a dopravě ropy. Ruská „stínová flotila“, což jsou obvykle staré tankery nakoupené netransparentními subjekty formálně ze zemí, jako jsou třeba Spojené arabské emiráty, ale reálně vlastněné ruskými organizacemi, je z velké části původně evropská, konkrétně hlavně řecká. Jak píše opět Robin Brooks, řečtí rejdařští oligarchové prodali Putinovi asi 140 tankerů.

Poláci ukazují, jak na to

Peníze z ropy a benzínu vyvezených pomocí těchto plovoucích vraků samozřejmě financují válečnou mašinerii. Stejně jako můžeme důvodně předpokládat, že ve zboží vyvezeném do Kazachstánu nebo Kyrgyzstánu za miliardy jsou třeba i náhradní díly na stroje v ruských továrnách, které se přeorientovaly na zbrojní výrobu. Těžko se každopádně můžeme tvářit jako velcí podporovatelé napadeného státu, když se tohle děje až do takové míry, že Ukrajinci musí fakticky veřejně pojmenovat firmy, které podle nich porušují sankce.

Protože to, že reexporty skrz středoasijské země zastavit jde, ukazují třeba Poláci. Pokud si opět půjčíme data Robina Brookse, Polsko mělo s vývozem do Kyrgyzstánu stejné problémy jako my, ale letos čísla dramaticky klesla. Česká vláda by se mohla od našeho severního souseda poučit a učinit to samé.