Stačilo! Maláčová (se)lhala, žila v zajetí vlastního bludu o koalici socialistů a komunistů
Sociální demokracie a komunisté převlečení do kabátu Stačilo! nepůjdou společně do sněmovních voleb. Předsedkyním Janě Maláčové a Kateřině Konečné se nepodařilo překonat rozpory, které námluvy provázely. „Čas ukázal, že hnutí Stačilo! nechce prosazovat levicová témata. Je postaveno na antisystémovém programu,“ vysvětlila Maláčová.
Prozření paní Jany přišlo poté, co pravou podstatu projektu Stačilo! vyjevil předseda jeho přípravného výboru hnutí Daniel Sterzik, který se zasnil nad likvidací České televize a pozavírání představitelů současné vlády. Přišlo dokonce dlouho poté, co bylo známo, že skutečnou touhou Konečné a spol. je otočení západního směřování Česka a vystoupení z EU a NATO. Plus nezapomeňme, že uvnitř sociální demokracie sílil proti spolupráci s Konečnou odpor, nastartovaný odchody několika liberálních osobností a postupně se přelévající mezi řadové členy v regionech.
„Cílem Sociální demokracie není vyhlašovat naprosto nerealistické referendum o vystoupení z EU. To je podle našeho názoru totální blbost. Cílem Sociální demokracie není vyhledávání takzvaných zahraničních agentů v České republice,“ komentovala konec námluv Maláčová, aby ukázala, jak dlouho a hluboko žila v zajetí vlastního bludu o budování koalice postavené výhradně na levicových tématech. Nic z toho totiž není žádná novinka a věřit tomu do poslední chvíle mohla snad jen Maláčová se svým pobočníkem Matějem Stropnickým, stranickým statutárem Lubomírem Zaorálkem a možná ještě exposlancem Zdeňkem Škromachem.
Měla by odejít
Řekněme to rovnou a natvrdo: Jana Maláčová by měla okamžitě rezignovat na funkci předsedkyně ČSSD, pokud si pod kabátem ostudy chce ještě zachovat nějakou tvář. Její program, se kterým v říjnu zvítězila na hradeckém sjezdu strany, byl totiž fakticky postaven na lži. A všechny její další kroky pak už byly jen rozvíjením bludu, který vedl k nynějšímu fiasku.
Otázka spolupráce s Konečnou a jejím nacionálně-protisystémovým slepencem byla v Hradci Králové při volbě vedení klíčová. „Tím zásadním důvodem bylo, že jsem se dozvěděl, že jediná kandidátka Jana Maláčová se snaží vytvořit antisystémovou levicovou koalici,“ vysvětlil bývalý ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, proč se rozhodl proti Maláčové kandidovat.
Reakcí na tato slova – fakticky stejná, jaká nyní pronáší Maláčová – mu byl hrubý pokřik z publika, za který byl napomenut výše zmíněný Zdeněk Škromach. A výsledkem tohoto postoje, který ještě tvrději formuloval další neúspěšný kandidát Petr Hůla, bylo zvolení Jany Maláčové 101 hlasem, Dienstbier jich nezískal ani třetinu a Hůla pouhých pět. Můžeme to formulovat i tak, že Maláčová uvedený počet delegátů obalamutila sliby, že se nic jako antisystémová koalice nechystá.
Petříček, Buzková a Landovský opustili loď
Jenže se zřejmě nechystá ani Maláčové odstoupení. A tak je možné zhodnotit si stav, v němž se sociální demokracie nachází. Od října ztratila čtyři měsíce upínáním se ke vzniku koalice se Stačilo! Ze strany odešli lidé, kteří s tímto směřováním nesouhlasili; exministři Tomáš Petříček, Petra Buzková nebo bývalý velvyslanec při NATO Jakub Landovský patřili k těm, kdo mohli oslovovat liberální voliče. Preference jsou na třech procentech, hrozí, že Socdem nedosáhne ani na státní příspěvek, což by pro stranickou kasu už bylo fatální. Fakticky je na tom Socdem velmi podobně jako před čtyřmi lety, kdy také mohla spoléhat na „hustou dvojku“ plus Lubomíra Zaorálka.
Společný projekt Maláčová plus Konečná vzbuzoval pár měsíců nerealistické třeštění o vzniku silné levicové alternativy. Což, řekněme si rovnou, nemělo úplně oporu ve faktech. Stačilo! opravdu není levicový projekt, účast komunistické strany, jakkoli nám její označení za demokratickou levicovou alternativu jde jen obtížně přes pysky, je ve skutečnosti jen stínová; reprezentuje ji „bruselský zázrak“ Kateřiny Konečné a vystihuje ji daleko nejlíp již zcela odbrzděný dezinformátor Sterzik.
Právě tak jako sociální demokracie již dnes není relevantní základnou, která by kolem sebe dokázala soustředit další menší levicové projekty a ministrany, jak o tom mluví, nebo spíš sní. Ostatně o realitě jejích úvah nejlíp svědčí to, že stejnými slovy mluví o spolupráci s Přísahou Roberta Šlachty, nyní opět zhrzeného ve svém životním údělu, tentokrát po kopanci od nabuzených Motoristů, kteří už s ním nechtějí do předvolební spolupráce.
Sen o široké levicové koalici, která nebyla levicovou koalicí, skončil tak, jak musel. Nikomu chybět nebude. Jedna dobrá zpráva na závěr: sociální demokracie má už asi po sto padesáté osmé za posledních osm let příležitost začít znovu. Tak třeba to tentokrát vyjde.
