Evropská rozpočtová inovativní smršť dává smysl, ale spoustu států nepotěší
Přede dvěma týdny zveřejnila Evropská komise svůj návrh budoucího Víceletého finančního rámce EU na období 2028–2024; jde oproti dosavadní praxi o změnu rozhodně více než malou a snad jen ve stínu dalšího kola licitací o prosazení americké představy o podobě globálního obchodního a investičního prostředí není tomuto návrhu věnována větší pozornost.
Ze zcela nezaujatého a objektivního pohledu lze návrh Evropské komise hodnotit převážně velmi souhlasně. Je v něm patrná snaha výrazně redukovat počet programů a rozpočtových kapitol, což má přispět k transparentnosti a koncentraci na prioritní témata. Návrh reflektuje měnící se potřeby EU v podmínkách velmi se zhoršující geopolitické situace a cílí právě na ně. Současně redukuje objem zaručených národních obálek, u nichž existuje především riziko nejrůznější podoby zneužívání. Dochází k zesílení podpory konkurenceschopnosti jak v rámci rozpočtové kapitoly na ni především zaměřené, tak i v tradičních oblastech rozpočtu EU, tedy kohezi a zemědělství. Je zde sympatická snaha překonávat uměle a účelově vytvořenou překážku, jež staví kohezi a konkurenceschopnost do neslučitelného protikladu.
Lze chápat to, že zejména ti, kteří se v novém návrhu „vidí“ méně zřetelně než v dosavadním rámci, jej podrobují kritice. Součet koheze a zemědělství v reálném vyjádření klesl přibližně o 15 procentních bodů (což se očekávalo; některé odhady hovořily o ještě větší redukci). A potrefené husy se vždycky ozvou. V tomto ohledu lze stát spíše na straně Evropské komise a přát jí, aby silné národní tlaky ustála. Vyjednávání budou určitě velmi obtížná. Přece jenom jde o poměrně zásadní proměnu návrhu finančního rámce unie, jež opravdu nemusí vyhovovat všem.
Z principiálních témat lze mít výhradu k celkové výši alokace finančního rámce, která mohla být větší (jde však zřejmě o maximum politicky možného). Je zde patrné, co za tři roky „napáchala“ inflace, když poměrně významné nominální navýšení na dva biliony eur představuje v reálném vyjádření jen 1,26 procenta HND. Pro srovnání: ve stávající perspektivě víceletého finančního rámce a nástroje Next generation EU 1,9 bilionu eur představovalo ve stálých cenách roku 2021 přibližně 1,8 procenta HND EU.
Co se dá kritizovat
Je též škoda, že zřejmě není počítáno s pokračováním procesu spravedlivé transformace a Fondu pro spravedlivou transformaci; tento proces se objektivně nedá zvládnout za jedno programovací období a jde legitimně požadovat, aby tento nástroj měl pokračovatele. Lze však kvitovat vznik Národních a regionálních plánů partnerství, v nichž by se měla mimo jiné promítnout dobrá praxe nynějších Národních plánů obnovy v podobě symbiózy reforem a investic.
Z pohledu České republiky, jenž je nutně do určité míry zaujatý, se jako první nabízí zjištění, které pozorovatele napadne: jak samotný fakt existence Národního a regionálního plánu partnerství (k němuž jsme oficiálně nebyli příliš nakloněni), tak také výše naší národní alokace, která v absolutním objemu (29,4 miliardy eur) nevypadá v porovnání s tím, co jsme měli k dispozici dosud, nijak tragicky. Ve srovnání s alokacemi jiných, často s námi porovnávaných zemí, je to však již podstatně horší. Lze si představit, že navzdory tomu, že jsme si celých předchozích 20 let z pohledu alokací národních obálek žili „výrazně nad poměry“, bude tento fakt účelově zapomenut a pro nás navržená alokace podrobena kritice napříč zájmovými skupinami i politickým spektrem.
VIDEO: Při výberu nemovitostního fondu se dívejte na to, kdo ho založil a jak dlouho funguje, radí Medřický z Redstone v pořadu FLOW
