Trump hledá nového šéfa Fedu, ale sám si svázal ruce. Leží před ním čtyři možné scénáře

Možná už příští týden se dozvíme jméno nového šéfa Fedu, nejmocnější centrální banky světa. Donald Trump se přitom chytil do vlastní pasti, když stanovil několik vzájemně neslučitelných podmínek, jež musí ideální kandidát splňovat, aby ho do čela této instituce jmenoval.

Nástupce kritizovaného Jeroma Powella musí být Trumpovi především bezvýhradně oddaný, těšit se důvěře finančních trhů a mít politickou podporu v prezidentově hnutí MAGA. Současně musí úspěšně projít slyšením v Senátu, který prezidentův výběr posvěcuje.

Na Trumpově zúženém seznamu kandidátů aktuálně figurují čtyři jména: šéf ekonomických poradců Bílého domu Kevin Hassett, výkonný ředitel investiční  skupiny BlackRock Rick Rieder, zástupce nejužšího vedení Fedu Christopher Waller a jeho bývalý člen Kevin Warsh. Z Trumpova pohledu má každý z nich určité slabiny a každý z nich bude funkci šéfa Fedu zastávat po svém.  

Nejspíš proto Trump své rozhodnutí stále odkládá. Činí tak zřejmě v domnění, že se některé dosud problémové aspekty zmíněných osobností časem nějak vyřeší. Podle ministra financí Scotta Bessenta, jenž Trumpovi s výběrem celou dobu pomáhá, by prezident mohl oznámit nové jméno už příští týden. Přitom sám Bessent je některými finančníky z Wall Street vnímán jako vůbec nejlepší kandidát na tuto nelehkou pozici, byť to on i Trump unisono popírají.

Hassett je už mimo hru

Za největšího favorita byl až do minulého týdne považován Kevin Hassett, šéf ekonomických poradců v Bílém domě. Sám onehdy prohlašoval, že jeho úkolem je připomínat lidem, aby respektovali nezávislost americké centrální banky. 

Nedávno oznámené soudní vyšetřování stávajícího šéfa Fedu Powella však prohloubilo obavy o nezávislost centrální banky pod potenciálním Hassettovým vedením. Ten má totiž ze všech kandidátů dlouhodobě nejužší vztah s prezidentem a v této roli působí dosti servilně.

Hassettova emancipace vůči prezidentovi je po mnoha letech jejich nerovného vztahu těžko představitelná. Bylo by proto velmi obtížné přesvědčit trh i zbytek vedení Fedu, že Hassett už kope pouze za centrální banku, nikoli za zájmy Bílého domu.

Že je prosazení Hassetta do vrcholné funkce ve Fedu „mission impossible“, zřejmě uznal i Trump. Ten totiž minulý týden prohlásil, že by si Hassetta možná raději ponechal v Bílém domě, aby se nepřipravil o jednoho z největších ekonomických odborníků v týmu.

Rieder jde do ostrého finiše

Naopak šance finančníka Ricka Riedera se zvyšují, byť se původně zdálo, že o zmíněnou  funkci vlastně ani moc nestojí. Rieder se začal v poslední době opakovaně objevovat na akcích v Bílém domě a udělal prý vynikající dojem na Trumpa a předtím i na Bessenta.

Riederovo postavení v BlackRocku ho sice vystavuje potenciální kritice představitelů politického hnutí MAGA – mohou v něm vidět příklad „globalistického“ bankéře –, ovšem všeobecně se soudí, že jeho schválení Senátem by mělo hladší průběh než v případě jiných kandidátů.

Rieder by se ovšem musel zbavit části svého finančního majetku, jehož vlastnictví není podle amerických zákonů v souladu s výkonem funkce člena Výboru pro měnovou politiku a předsedy Rady guvernérů centrální banky.   

Rieder je bezpochyby člověk s velkými zkušenostmi ve finančním byznysu. Ve svých vystoupeních přesvědčivě a zapáleně mluví o dění na finančních trzích a v hospodářství vůbec.

Z jeho interpretace ekonomického vývoje se ale ukázalo, že úplně nerozlišuje mezi strukturálním a cyklickým vývojem ekonomiky, což je u potenciálního centrálního bankéře problém. Nevěří sice příliš v účinnost měnové politiky, to mu však nebrání podporovat rychlejší snižování úrokových sazeb, čímž asi u Bessenta a Trumpa zabodoval.

Prostor pro aktuální pokles sazeb podle něj vzniká díky probíhající revoluci v produktivitě práce, která je způsobena rozmachem umělé inteligence. Bilanci Fedu považuje za mocný, ale nedostatečně využívaný nástroj pro intervence na trzích a zvýšení účinnosti pák, jež centrální banka na hospodářství má.

Jeho úvahy – obávám se – postrádají pevnou strukturu a konzistenci. Upřednostňuje měnovou reakci na tržní data v reálném čase či na okamžité ekonomické potřeby, což může vést k rychlým ad hoc změnám politiky a menšímu využívání tradičně „pomalých“ akademických modelů.

Po svém případném jmenování do čela Fedu by jistě potřeboval čas, aby se dopodrobna seznámil s analytickými a prognostickými nástroji, expertním zázemím a procesy. Ani tak nicméně nelze vyloučit, že by se mohl opakovaně dostávat do střetů s odborným aparátem i dalšími členy vedení v makroekonomických otázkách.

Riederova dosavadní kariéra v BlackRocku navíc vyvolává obavy, že by měl v nové roli – tedy v roli regulátora finančního trhu – až přílišné pochopení pro potřeby a motivy velkých hráčů z Wall Street. A právě tento jeho „střet zájmů“ někteří kritici používají jako hlavní argument proti jeho nominaci.

Jmenováním Wallera by všem spadl kámen ze srdce

Další kandidát na místo Powellova nástupce, Christopher Waller, je na rozdíl od Riedera dlouholetým centrálním bankéřem. Je vnímán jako odborník na makroekonomii a měnovou politiku par excellence. Před lety působil jako ředitel proslulého útvaru ekonomického výzkumu v regionální pobočce Fedu v St. Louis.

Trump ho jmenoval do nejužšího vedení centrální banky v roce 2020 během svého prvního prezidentského období, ale není známo, že by od té doby mezi nimi vznikl nějaký hlubší vztah. To se však ve světle posledního dění ukazuje spíše jako Wallerova výhoda, neboť kandidáti, kteří jsou považováni za blízké Trumpovi, budou jistě při „grilování“ v Senátu čelit nepříjemným dotazům na svou nezávislost.

Také současný šéf Fedu Jerome Powell by zřejmě byl rád, kdyby po něm funkci převzal právě Waller, který stál léta po jeho boku při mnohých bitvách, jež oba museli v čele Fedu vybojovávat. A to i přesto, že v posledním roce tlačil Waller na pokles úrokových sazeb více, než asi bylo Powellovi milé.

Úplně nejvíc ze všech kandidátů by Wallera v čele centrální banky chtěly vidět finanční trhy a byznys. Pro ně je technokrat Waller ztělesněním kontinuity, odbornosti a profesionality. Jako úlevu by to jistě vnímalo i nemálo lidí uvnitř centrální banky. Po Wallerově jmenování by se pravděpodobně zmírnily obavy o budoucí vývoj inflace, došlo by ke snížení výnosů dluhopisů na konci výnosové křivky, k posílení dolaru a poklesu cen zlata.

Waller je ale přece jen kandidátem zevnitř Fedu, který navíc spojil s touto institucí velkou část své dosavadní kariéry a měl na ni nemalý vliv. To by mohlo být v očích Trumpa jeho velkou nevýhodou. Prezident si nutně musí klást otázku, jaká asi bude Wallerova ochota k provádění reforem ve fungování centrální banky, jež nejen on a ministr financí Bessent považují za nezbytné.

Podle mého soudu by však Waller nebyl vůči Trumpovým požadavkům až tak rezistentní. Byl by schopen i ochoten seriózně diskutovat o případných změnách a do praxe je zavádět evolučním a citlivým způsobem, což je přesně to, co Fed potřebuje.

Warsh: Naučí Trump starého psa novým kouskům?

V abecedním pořadí je posledním ze čtveřice kandidátů 55letý finančník Kevin Warsh, který už ve vedení Fedu zasedal. Bylo to v období 2006–2011. Warsh v posledních letech otevřeně mluvil o nutnosti změnit Fed a jeho způsob provádění měnové politiky. Tvrdí, že se Fed postupně uzavřel do ulity skupinového myšlení, nepřipouští odlišné názory či kritiku a nadměrně se zaštiťuje zákonem garantovanou nezávislostí.

Fedu vyčítá, že k prognózování inflace používá modely, jež vidí růst cen jako důsledek rychle rostoucí ekonomiky a mezd. Sám je toho názoru, že inflace je v dlouhém období důsledkem rozhazovačné politiky státu. Pokud jde o jeho aktuální názor na přetrvávající cenové tlaky a nastavení měnové politiky, pak podle deníku The Wall Street Journal soudí, že nastupující umělá inteligence bude významnou protiinflační silou, která zvýší produktivitu a posílí americkou konkurenceschopnost.

Fed vedený Warshem by pravděpodobně kladl důraz na zmenšování své rozvahy a jasnější pravidla pro ukončování svých případných záchranných programů. Warsh by také měl oproti Riederovi spíše sklon reagovat na vývoj reálné ekonomiky než na situaci na finančních trzích.

Fakt, že Warsh má praktickou zkušenost s fungováním Fedu zevnitř i nemalou odbornou erudici, z něj dělá všeobecně přijatelného kandidáta. Trumpovi navíc imponuje svým vzhledem a způsobem veřejného vystupování.

Naopak jeho nevýhodou v očích prezidenta může být, že není jednoznačným zastáncem holubičí měnové politiky – tedy že by nemusel chtít spěchat se snižováním sazeb. Je tedy otázka, jak moc by se nechal prezidentem tlačit do uvolňování měnových podmínek. A na škodu je mu rovněž to, že nemá žádné silné vazby na hnutí MAGA.