Výdaje na zbrojení opět roztočí inflaci. Mírnit ji můžou jen vyšší úrokové sazby
V Evropě sílí přesvědčení, že bude třeba výrazně zvýšit obranné výdaje. Zejména ve světle chování Ruska v poslední dekádě je toto přesvědčení samo o sobě jistě pochopitelné a správné. Těm, kteří mají na starost mimo jiné stabilizaci ekonomiky – lidem v čele ministerstev financí a centrálních bank – ovšem na čele vzniká nová vráska.
Zvýšení veřejných výdajů (na obranu stejně jako na cokoliv jiného) totiž samo o sobě pochopitelně povede k prohloubení deficitů veřejných rozpočtů, a tedy ke zvýšení celkové domácí poptávky. A vyšší poptávka za jinak nezměněných okolností znamená vyšší inflační tlaky; ať už přímo skrze větší nákupy na českém trhu, nebo nepřímo skrze větší dovozy vedoucí k oslabení koruny, a tudíž k růstu cen dovozů.
Nyní, kdy ČNB má za sebou – a to dokonce ještě ne zcela úplně – boj s vlnou velmi vysoké inflace, je ovšem další nápor rychlého růstu cen a nákladů to poslední, co česká ekonomika potřebuje. Na obzoru se tak rýsuje otázka jako vystřižená z testu pro studenty aplikované makroekonomie: co by v této situaci měly vláda a ČNB coby klíčové hospodářskopolitické instituce udělat, aby k novému rozhoření inflačního ohně nedošlo?
Obě mají v ruce nástroje, jak inflační tlaky zvýšit nebo snížit: vládní sektor prostřednictvím nastavení salda rozpočtu, centrální banka pomocí nastavení úrokových sazeb. Měla by tedy riziko „zbrojní inflace“ řešit vláda, ČNB, nebo to vyjde nastejno?
Polínka do inflačního ohně
První možností – a někteří komentátoři už se k ní veřejně přihlásili – je nechat v této situaci starost o nezvyšování inflačních tlaků plně na bedrech vlády, tedy fiskální politiky. Jestliže hodlá vláda, byť ze sebebohulibějších důvodů, přiložit polínka do inflačního ohně z jedné strany, je přece její povinností podobný objem paliva na jiné straně zase ubrat. Pokud by se takový manévr povedl, ČNB by na navýšení obranných výdajů nemusela svou měnovou politikou nijak reagovat.
FLOW: Mezi Trumpem a Zelenským nefunguje chemie, jsou to dva kohouti. Trumpovy výkřiky na sítích nepřeceňujme, tvrdí analytik Bříza
Podle tohoto názoru by ministerstvo financí mělo zajistit, že zvýšení obranných výdajů k prohloubení veřejných deficitů nepovede. K tomuto neutrálnímu dopadu se lze dostat buď odpovídajícím zvýšením daní, nebo snížením jiných než obranných veřejných výdajů, nebo kombinací obého. Jakou cestu k nezměněným deficitům si vláda zvolí, už není z pohledu zachování nízké inflace podstatné: Na inflaci má vliv především rozpočtové saldo coby rozdíl mezi příjmy a výdaji.
Chtít, aby ekonomiku před zbrojní inflací ochránila vláda, možná vypadá logicky, ale principiálně to správné není. Vedlo by to totiž k hrubému porušení mezigenerační spravedlnosti. Snížení jiných než obranných rozpočtových výdajů nebo navýšení rozpočtových příjmů tak, aby se celkový deficit nezměnil, v podstatě znamená, že náklady navýšení obranných výdajů budou v plné výši hrazeny z prostředků nynější generace obyvatel Česka. Navýšené výdaje na obranu přitom ale budou z velké části investicemi do budoucí mnohaleté vyšší bezpečnosti české ekonomiky.
Spravedlivý podíl budoucích generací
Tyto investice – samozřejmě budou-li navrženy a provedeny efektivně – tak sníží hrozbu destrukce české ekonomiky válečným konfliktem, to jest, zvýší očekávané příjmy nejen nynější generace daňových poplatníků, ale také generací budoucích. Mezigeneračně spravedlivé by proto bylo, aby se na úhradě nákladů na zvýšení obranyschopnosti Česka významně podílely i budoucí generace. A toho docílíme, pokud budou nynější obranné investice hrazeny do značné míry na dluh neboli cestou vyšších nynějších rozpočtových deficitů; naproti tomu hrazení obranných investic bez dluhu by znamenalo, že dnešní generace výrazně sníží svůj blahobyt, aby mohla „předplatit“ zvýšení bezpečnosti i generacím budoucím, které by pak svůj blahobyt už snižovat nemusely.
Pokud úvahu založenou na mezigenerační spravedlnosti přijmeme, pak je nutno přesunout břemeno potlačení zbrojní inflace na ČNB. Ta bude muset udržovat úrokové sazby na vyšší úrovni, než kdyby ke zvýšení veřejných obranných investic nedošlo nebo kdyby vláda toto navýšení provedla bez navýšení rozpočtového deficitu. Vyšší úrokové sazby budou tlačit na firmy a domácnosti, aby odsunuly část své nynější poptávky po všech různých druzích zboží a služeb do vzdálenější budoucnosti tím, že budou více spořit a méně se zadlužovat, a tím teď „udělají místo“ pro vyšší vládní investice.
Pro úplnost dodejme, že k jistému zvýšení úrokových sazeb v ekonomice povedou už samotné vyšší vládní deficity, protože vláda bude muset vzbudit větší poptávku po svých dluhopisech zvýšením nabízených výnosů. Potlačení zbrojní inflace cestou přísnější měnové politiky přitom k žádnému problému na poli mezigenerační spravedlnost nevede. Výsledkem bude naopak spravedlivé, rovnoměrné rozdělení blahobytu: Dnešní i budoucí obyvatelé Česka si budou ze svých příjmů kupovat více své bezpečnosti a o to méně ostatních druhů zboží a služeb.
