Newsletterový Substack, který vyzval na souboj tradiční novinářské redakce, čelí odlivu klíčových autorů. Důvodem je nárůst neonacistických článků, který ale platforma nechce moc řešit. Do problémů ji nicméně nedostali pouze lidé, jimž umožňuje neřízené publikování extrémních názorů, ale i zásadní změny, které Substack postupně přeměnily na sociální síť.
Za oceánem jsou placené newslettery obří byznys. Prostřednictvím technologie z dnešního pohledu zastaralé, e-mailové schránky, posílají autoři svým předplatitelům komentáře a články s exkluzivními informacemi.
Na této vlně se vezl až od roku 2017 i Substack, který aktivně oslovoval známé novináře a spisovatele. Platforma jim nabídla plat a pokrytí nákladů, když budou psát například rok exkluzivně jen pro ni. K tomu si mohli autoři přičíst peníze z předplatného přímo od čtenářů, z něhož si Substack bral pouze deset procent. Odstraněním prostředníků, v tradičních vydavatelstvích redakcí a obchodních týmů, vytvořil Substack z některých úspěšných autorů milionáře.
Jejich pohádkové příběhy v kontrastu s děním v tradičních médiích, jež propouštěla nebo mrazila platy, přilákaly další tvůrce, kteří chtěli zkusit štěstí. Substack díky tomu začal růst a zvyšovat svůj vliv. Dokonce si brousil zuby na to, že v roce 2024 bude jednou ze zásadních platforem pro politickou debatu, a měl i ambici nahradit X, kdysi známé jako Twitter, svou službou jménem Notes (Poznámky).
Teď se tento úspěch změnil v bolehlav. Platforma čelí obrovské reputační ráně po kritickém článku The Atlantic. Novinář Jonathan M. Katz v něm popsal 16 newsletterů s nenávistnou neonacistickou rétorikou. Texty doprovázené symboly Třetí říše se explicitně hlásily k myšlenkám, které v minulém století skončily vyvražděním milionů lidí.
V Evropě by něco podobného ve většině zemí odstartovalo trestní stíhání autorů. V USA je ale pohled na svobodu slova jiný a záleží převážně na platformě, jak se k moderování obsahu postaví.
Nacistický „bestseller“
Substack se odpovědnosti nejen vyhnul, ale ještě netakticky přiznal, že na platformě skutečně neonacisté publikují. „Chci jen upřesnit, že ani my nemáme rádi nacisty – přejeme si, aby nikdo takové názory nezastával. Ale někteří lidé tyto a jiné extrémní názory zastávají. Vzhledem k tomu si nemyslíme, že cenzura (včetně demonetizace publikací) tento problém odstraní – ve skutečnosti ho ještě zhorší,“ napsal spoluzakladatel Substacku Hamish McKenzie.
V reakci na to už oznámil odchod Casey Newton, který vydává jeden z nejvýraznějších technologických newsletterů Platformer s více než 170 tisíci odběrateli. Chce přestoupit na konkurenční open-source systém Ghost, který ale paradoxně moderuje obsah ještě méně než zmíněný Substack. To ale v tomto případě tolik nevadí, protože Ghost na rozdíl od Substacku není centralizovaný a autor může fungovat jako samostatná jednotka.
A to je další bod, který významným autorům vadí. Substack se od roku 2017 začal postupně měnit v sociální síť. Jeho Substack Notes měly konkurovat X a platforma se také snaží uživatelům stále více doporučovat další obsah ze své nabídky. Jenže autoři nemohou ovlivnit, jestli se vedle jejich příspěvků neobjeví doporučení na odběr z jejich pohledu toxického newsletteru, třeba neonacistiského.
Následkem doporučování obsahu dokonce na Substacku vyrostli někteří výrazní krajně pravicoví autoři, kteří mají jinak zákaz publikovat téměř na všech ostatních sítích. Příkladem je Patrick Casey z rozpuštěné neonacistické skupiny Identity Evropa. Jeho účet smazal TikTok, Twitter (ale jen do Muskovy amnestie) a pozastavil YouTube. Stopku dostal i u platební brány Stripe, kterou je jinak možné se Substackem propojit.
Dalším příkladem je Richard Spencer, pořadatel neonacistických akcí. Ten je dokonce tak úspěšný, že ho Substack označil štítkem „bestseller“, čímž jeho obsahu dodal pomyslné razítko „kvality“.
Někoho smažeme, někoho ne
Podle kritiků je postoj Substacku nepochopitelný, protože neonacistický obsah sám o sobě porušuje jednu ze zásad platformy, jež říká, že ji „nelze používat k publikování obsahu nebo financování iniciativ, které podněcují k násilí proti ohroženým skupinám“. Komentátoři si navíc všimli, že ke svobodě slova přistupuje Substack selektivně a velmi aktivně maže třeba blogy sexuálních pracovnic nebo blogy prodejní.
Jako reakce na nečinnost Substacku i odchod některých významných publicistů vznikl otevřený dopis, pod který se podepsalo 247 významných autorů. Vyzývají platformu, aby se k problému aktivně postavila. Podle toho „se pak každý z nás může rozhodnout, zda je (Substack) stále to místo, kde chceme být“.
