Lidé se pořád nepřestávají ptát, jak je možné, že akcie rostou, i když ekonomiky hlásí dvouciferný propad?
Zaprvé spousta akcií neroste. Celou strukturu ekonomiky nelze vměstnat do akciových indexů, které jsou vždy jen určitým výřezem. Praktik oceňování podniků, který je zvyklý na častou odtrženost fundamentů a ocenění tržními silami by také až tak překvapen být neměl.
Znalec hospodářských politik připomene silný význam měnových a fiskálních impulzů. Cena akcií je přece jen nominální veličinou, takže pokud se daří zvyšovat peněžní zásobu, máme dobrý předpoklad pro to, aby ceny akcií také rostly. Ale stran fundamentálních příčin růstu akciových trhů USA a Evropy je dobré připomenout fakt, že i data z reálné ekonomiky se vyvíjejí lépe, než se čekalo. Takzvaný index překvapení, který sleduje odchylky měsíčních dat odhadů analytiků narostl v USA do vysokých úrovní pozorovaných naposledy v první polovině roku 2018.
Index překvapení eurozóny byl od března 2018 až na jednu malou výjimku do letošního léta v záporu, ale letos v srpnu již pozitivní překvapení výrazně převážila. Míra strachu na finančním trhu měřená implikovanou volatilitou dosahovala vrcholu v březnu a od té doby se razantně snížila. Stabilita akciového trhu má sama o sobě pozitivní dopad na ekonomiku formou pozitivního vlivu na utrácení i investice.
A co otázka, kdy přijde nějaká významnější korekce? Variant se dá najít hodně, ale dobrým adeptem bude opět situace, až tvůrci měnové politiky začnou nahlas přemýšlet o ukončování některých stimulů.
Autor je ekonom Komerční banky
