Ani poslední očkovací kampaň odcházející vlády se nepovedla. Možná jste ji viděli – hrají v ní Jakub Kohák a Adéla Elbel. „Považuji za správné, že to budou vysvětlovat známé osobnosti a že budou negovat řadu mýtů,“ uvedl k tomu bývalý ministr zdravotnictví Prymula a tak to i vypadá.
Populární osobnosti tam chvíli klábosí, tápají a pak se objeví autorita, která to vysvětlí – tou autoritou je v jednom případě doktor v bílém plášti, v tom druhém pan profesor Konvalinka. Nová kampaň by měla být založena na analýze, kterou provedla společnost Semantic Visions.
Vážím si každého, kdo podporuje očkování, a Semantic Visions považuji za profíky. Nicméně kampaň fungovat nebude. Očkování či neočkování u nás už totiž delší dobu není otázkou neinformovanosti, ale stalo se kódem osobnostní identifikace. V systému sociálních bublin, jejichž členové se vzájemně utvrzují ve svém postoji, těžko zabere, když všemi odpůrci očkování upřímně nenáviděný Konvalinka pronese pár faktů.
Covid pas a aplikace Tečka
Změnou strany barikády v takto vyhrocené situaci pravděpodobně přijdete o přátele nebo o kredit na sociálních sítích – a to bolí, protože bolest z odmítnutí okolí je zcela reálná věc. Pro ty ekonomicky slabší jsou navíc jejich sociální vazby mnohem důležitější než pro ty bohatší, protože jsou jediným způsobem, jak mohou realizovat své životní strategie. Bohatší mají peníze a mohou si najít nové přátele. Ti chudší daleko obtížněji.
Toto nebezpečí ztráty party kvůli změně postoje je třeba něčím vyvážit – a klábosení celebrit tu hodnotu nemá. Projel jsem si komentáře na CNN Prima News, asi nejpozitivnější tam bylo „tajtrlíci přesvědčují lidi, aby se nechali očkovat“. A nemají už ani racionální argumentace, protože odpůrci vakcinace mají k dispozici také spoustu argumentů, které znějí racionálně a nikdo se v tom nevyzná.
Ve fázi, ve které se momentálně nacházíme, mohou fungovat už pouze tři faktory:
- 1. Ekonomická motivace
- 2. Strach
- 3. Obecně sdílená emoce
Náhle se objevivší fronty před očkovacími středisky jsou důsledkem úspěšné ekonomické motivace – v tomto případě zrušení hrazení testů. Příkladem využití strachu byla kampaň BESIP od Filipa Renče „Nemyslíš – zaplatíš“, která naturalisticky popisovala hrůzný průběh dopravních nehod.
Jako příklad využití obecně sdílené emoce bych navrhl nějakou kampaň, kde by si 500 zdravotních sester kleklo na Staromáku na kolena a prosilo lidi, aby se nechali očkovat, protože personál v –přeplněných nemocnicích už to podruhé nedá, a celé se to natočilo z dronu.
Protože moje manželka je zdravotní sestra, která dělala ve skafandru na covidovém pavilonu, tak si dovolím předpokládat, že by to i vyjadřovalo reálný názor řady z nich. Zda si ke všemu tomu, co musejí v práci zažívat, ještě chtějí klekat, to ale skutečně nevím.
