David Klimeš: Boj s KSČM nemá smysl, s komunisty ano

ilustrační foto

ilustrační foto Zdroj: CTK/Krumphanzl Michal

Zcela jasná ministerská analýza prokazující nemožnost pozastavit činnost KSČM vládě nestačila. Ministr Jan Kubice musí přinést ještě jednu zprávu, tentokrát vypracovanou i externími experty. Kdopak to jen bude, kdo vládním bojovníkům proti komunismu doloží, že KSČM je zralá na zákaz? Aktivista Jan Šinágl? Nebo senátor Jaromír Štětina? Zoufalá snaha vyřadit zavedenou stranu z politiky jen zbytečně ubírá síly ke smysluplnější akci proti hlasatelům totalitní ideologie.

Rušení místních buněk ODS, které se paktují s KSČM, či snaha o odškodnění odpůrců komunismu slouží Petru Nečasovi ke cti. Koketování s pozastavením celé komunistické strany je ale jen nedůstojnou hrou s voliči. Vždyť sama ODS už s polistopadovými komunisty ve sněmovně kolaborovala tolikrát, že volání po vymýcení komunismu v Čechách zní hodně falešně. Přesto Petr Nečas a celá vláda (za účasti ministrů buď rovnou z lůna normalizační KSČ, nebo alespoň z lidové strany, pevné součásti Národní fronty) zaúkolovali Kubiceho k novému a zcela zbytečnému antikomunistickému boji.

Ani sebevětší přání se ale v tomto případě nemůže stát otcem skutečného pozastavení komunistické strany. Nejvyšší správní soud totiž při rušení Dělnické strany skrytě věnoval řadu pasáží právě případnému budoucímu návrhu na zrušení KSČM spíše než samotným neonacistům. Verdikt jasně říká: „Soud rozhoduje podle skutkového stavu, který tu je v době jeho rozhodnutí.“

Žádný 20 let odkládaný trest tedy už není možný. Dále pak soud vyjádřil pochybnost, zda ke zrušení strany stačí sama nedemokratická ideologie. Zásadní pro soud byl až důkaz v podobě vytváření násilnických bojůvek Dělnické strany. Což opět není případ klábosících komunistických pohraničníků, jak se jim to kdysi pěkně střílelo do zad kopečkářům.

Vláda tedy marní čas, síly a peníze na něco, co nemá a nemůže mít pražádnou šanci na úspěch. Jde o pouhé PR pravicového kabinetu. Což ale vůbec neznamená, že proti komunistům nemohou čeští demokraté nic podniknout. Jakkoli je rušení stran v českém systému mimořádně obtížné, postih pro pomýleného jedince už tak nereálně nevypadá. Paragraf 356 o podněcování k nenávisti jako by přímo čekal na nejortodoxnější komunistku ve sněmovně Martu Semelovou.

Ta už má na kontě doložitelnou třídní nenávist, neboť se stále hlásí k únorovému puči a adoruje pohraničníky. Byli by komunisté stále tak hubatí, kdyby předsedové demokratických parlamentních stran na Semelovou nebo nějakého jiného zavilého stalinistu po příštím excesu symbolicky podali společnou žalobu pro podněcování k třídní nenávisti?