Jedno pravidlo ale platí dál: před kritikou ratingových agentur je nutno vždy nejprve kritizovat evropské politiky. Francouzi nemají nárok zuřit, že jejich rating klesl. Nejde totiž ani tak o to, že byl dosud na nejvyšší úrovni. Důležité je, že byl na stejné úrovni s Německem. Přitom už více než rok lze pozorovat, že zatímco desetileté státní dluhopisy Němců jsou stále stejně drahé či dokonce levnější, riziková přirážka u francouzských cenných papírů utěšeně roste. Mezi zcela scestné reakce pak patří volání německého ministra zahraničí Guida Westerwelleho po evropské ratingové agentuře, která by dosáhla asi takové kredibility jako čínská agentura Dadong.
Přesto poslední snižování evropských ratingů vypovídá hodně o tom, do jaké prekérní situace se „velká trojka“ v Evropě dostala. Nejenže selský rozum nechápe, proč se snižuje rating Španělsku či Itálii, které se konečně odhodlaly k dalekosáhlým reformám. Ani to, zda je zas tak horkou novinkou, že rakouské banky mají značnou expozici ve východní Evropě. Podstatnější je, že na snížení ratingu už přehnaně nereagují ani trhy. Francii se snížení ratingu zatím neprodražilo, EFSF si možná udrží stále stejně levné půjčky. S mírnou nadsázkou řečeno: z šéfa oddělení S&P pro ratingy zemí Davida Beerse přestává být po mnoha měsících nadřízený evropských ministrů financí, který svými známkami rozhodoval o přežití jednotlivých zemí na trzích.
Spíše se zdá, že zmatené agentury jen se zpožděním kopírují trh. Francouzská ztráta tří áček přichází po několikaměsíčním rozevírání nůžek mezi německými a francouzskými klíčovými dluhopisy. Podobně to vypadá i v případě ostatních zemí, kde snížení souvisí spíše s minulými hříchy než se současnými událostmi.
Žádné jednoduché řešení typu založení vlastní evropské agentury teď není k dispozici. Mnohem smysluplnější je snaha co nejlépe promyslet novou evropskou regulaci agentur. Finanční domy budou muset měnit každé tři roky agenturu, aby se zamezilo klientským vazbám, což snad také naruší oligopol „velké trojky“.
A až nás zase někdy příště evropští politici zavedou na okraj propasti, třeba už budou zdravý rozum v Evropě reprezentovat ne tři, ale pět šest agentur z různých koutů světa.
