V prvním boji je bez šance. Jako politik je Bárta mrtvolou. Jeho druhý boj však zdaleka není rozhodnutý. Bártovo odvolací řízení bude naopak obzvláště zajímavé – soud bude nucen s konečnou platností říci, co je v politice ještě obvyklá šmelina s řadou lukrativních funkcí a výhod a co už je korupce.
Soudce Jan Šott bezpochyby na výtečnou rozkryl, jak to ve Věcech veřejných chodilo. Překvapivě tak z padoucha Bárty udělal lidsky pochopitelného nešikovného korupčníka a z údajně čestného Jaroslava Škárky podvodníka. Základní Šottovu konstrukci odvolací soud velmi pravděpodobně nezpochybní. Problém je ale v soudcově hodnocení, co se v politice ještě může a co už ne. Už desetiletý zákaz poslancování pro Škárku je více než sporný. Nejzajímavější ale bude právní bitva o podstatu samotného úplatku, chcete-li v Bártově ptydepe: půjčky, kterou soud prohlásil za korupci.
Šott tvrdí, že Bárta chtěl úplatkem udusit snahy poslanců opět si zvýšit své platy, chvíli předtím po tuhých bojích snížené. Bárta se ale bude jistě snažit dokázat, že půjčky dával bez vazby na konkrétní zákon. A není bez šancí odvolací soud přesvědčit. Jednak žádný z poslanců VV opětovné zvýšení platů nakonec nenavrhl, a to ani přesto, že se Bártovi zdaleka nepodařilo koupit všechny reptající zákonodárce. A pak je tu jeden trochu opomíjený argument: Bárta by měl analogicky jednat i v dalších kauzách, které mohly poškodit obraz VV. Pokud si Bárta takto kupoval loajalitu, jak potom mohl například jeden z již koupených poslanců VV Martin Vacek hlasovat pro zlobbovaný loterijní zákon, tedy v rozporu s pokynem svého klubu?
Pokud Bárta přijde s těmito a třeba i dalšími argumenty, není vůbec vyloučeno, že soud bude muset nakonec naplnit zásadu „in dubio pro reo“ (v případě pochybností ve prospěch obviněného).
Šottův rozsudek je jistě alespoň částečnou katarzí ve společnosti, která připomíná rozhicovaný papiňák. Konec korupce v politice si ale neslibujme. Soud jen potrestal novátorské korupční metody, které byly samy o sobě křiklavé jako Bártovy vázanky. Tradičních forem manipulování a odměňování politiků se ale v žádném případě nezbavíme. V čelech státních společností budeme dál potkávat Tvrdíky, o velvyslanecké posty v Kazachstánu se budou ucházet Tlustí a vysoké hypotéky politiků se budou nadále splácet odměnami z dozorčích rad. To ani sto Šottů nezmění.
