Je třeba říci, že úvaha, že Orbána něco zastaví, je v tuto chvíli spíše zbožným přáním. Ale ledovec tu skutečně je. Nikoli ovšem v podobě jednorázové široké koalice občanských sdružení a opozičních levicových, liberálních a zelených stran. Tato koalice se může stát nanejvýš špičkou ledovce.
Bez argumentů
Nejnovějším jablkem sváru je na první pohled hlavně nová ústava Maďarska, které se mimo jiné v názvu zbavilo slova „republika“. To bylo patrné právě v pondělí večer: ve státní opeře vládnoucí elita a její hosté oslavovali nový základní zákon, zatímco deset až dvacet tisíc lidí venku jej proklínalo.
V davu venku stál chlapík, zcela sám, v ruce maďarskou vlajku a text ústavy. Provokoval mnohé, jimž však vytrvale opakoval, že tato ústava je pro ně dobrá a dovede zemi do Kanaánu, země zaslíbené. Argumenty neměl. Stejně tak převládaly emoce v davu, který „pochovával“ republiku a skandoval recyklované heslo: „Orbáne, zmiz!“ Málokdo totiž ústavu čte a o tom, co v ní je, bývá obvykle slyšet z druhé ruky.
Moudří lidé, kteří na to mají patent, například exprezident a první předseda Ústavního soudu László Sólyom, už řekli, že základní zákon je archaický, patetický, národně zbytečně přehřátý. Až příliš se prý odvolává na svatoštěpánskou korunu, zdůrazňuje odpovědnost (ne jen její pocit) za osud maďarských menšin a v konkrétní rovině obsahuje řadu úprav, na něž by stačily obyčejné zákony. Soudci tak musejí podle ústavy do důchodu v 62 letech, děti se musejí postarat o své rodiče, manželství je svazek dvou lidí rozdílného pohlaví, v krajním případě je možný doživotní trest a podobně.
Socialismus nebyl
Ústavní zákony by měly obepínat či určovat celý právní systém, který ovšem sám má obsahovat normy počínaje volebním zákonem a konče zákonem o národní bance. Zbytek ústavního textu může být třeba jen „omáčkou“. I když i ta je v případě nové maďarské ústavy docela pikantní. O postojích dvoutřetinové vládní většiny svědčí například ta část „národního vyznání víry“ (za svobodna „preambule“), která jednoduše anuluje období mezi lety 1949 až 1990, jelikož Maďarsko nebylo suverénním státem.
Takže orbánovci už ani nevzkazují „zapomeňte na socialismus“. On nikdy ani neexistoval. Ale kde se potom současní vůdci naučili tak pěkně vyřazovat z provozu postupně všechny protiváhy a kontrolní mechanismy moci, omezovat její brzdy, jako jsou Ústavní soud, soudy vůbec, prokuratura nebo třeba i národní banka?
Dvě cifry
Tím se dostáváme k penězům, které ve skutečnosti tvoří devět desetin ledovce, na nějž maďarský Titanic míří. Skutečně pozoruhodnou zprávou z pondělka byla totiž informace, že výnosy maďarských státních dluhopisů dosáhly dvojciferných čísel. Kdo to proboha zaplatí?
Vláda prý pokukuje po devizových rezervách. To ne! volají zoufale hospodářští analytici a už už tasí své meče na harakiri. Analytici političtí si však neodpustí ironický úšklebek: viděli jste, jak Viktor Orbán odcházel z opery zadním vchodem?
Autor je spolupracovníkem redakce
