Připomínat celou kauzu ČSA od dob Jaroslava Tvrdíka po dnešní management nemá smysl, berme v potaz jen aktuální stav. Veřejně dostupné náznaky jinak neveřejného plánu restrukturalizace jsou opravdu jako z učebnice moderního managementu – rozdělení na divize, které následně nabídnou služby i konkurenci, eliminace nepotřebného balastu, snížení nákladů, tlak na efektivitu. Vše následně schováno pod stabilnější holdingový celek s Letištěm Praha.
Nedá se tomu nic moc vytknout. Ale je tu jedno velké ALE. Celý plán stojí na snížení nákladů, přesněji řečeno, daří se jej plnit primárně v oblasti snižování nákladů. Ale druhá strana mince, tedy výnosy, jaksi stále chybí. Letectví je dnes v podstatě alchymie či hra s otevřenými kartami. Každý zná ceny ostatních přepravců, sleduje knihování jejich letadel a cenotvorbu, zná i pravidla transferů. Všichni dokážou odhadnout sílu dálkové flotily a význam takzvaných hubů, odkud velké aerolinky rozvážejí cestující do světa a zároveň je sem stahují z krátkých a středních tratí.
ČSA vsadily na správný model. Jejich silnou stránkou je východ Evropy: vyšší ceny letenek, dobré jméno a hlavně všechny potřebné licence. Postsovětské republiky a Rusko jsou chloubou ČSA, západ je břemenem. Pasažéry z této oblasti aerolinky neumějí „napasovat“ na svůj ziskový model. Do toho ve firmě zuřil boj mezi piloty a vedením, který snad včera skončil.
Otázka, kdo měl ve sporu o převod ATR pravdu, je irelevantní – odbory samy nabídly další snížení svých platů a i přes jasný fakt, že jim jde primárně o peníze, vidím i logickou obavu ze ztráty zaměstnání kvůli případnému krachu přepravce. Proto tlačí na kroky vedoucí k privatizaci. Šéf ČSA Moreels správně konstatuje, že Česko potřebuje kvalitní letiště, a to v Ruzyni má, ale ztrátový vlajkový dopravce je v podstatě jen něco navíc. A mluví o jediné cestě ven – tou je logicky privatizace. Takže obě znesvářené skupiny jsou vlastně na jedné straně barikády. Stojí proti nim silná konkurence a světová dluhová krize.
Otázkou zůstává, proč vláda v této oblasti nekoná razantnější kroky. Rok 2012 totiž nebude procházkou růžovým sadem. Blížící se recese, zatím neusazený model létání s ČSA, vysoké ceny komodit a malá, ale viditelná nálepka aerolinek s problematickým personálem – to je smrtící kombinace.
Autor je analytikem společnosti Cyrrus a členem NERV
