V Česku se najednou roztrhl pytel s projekty, které mají pomoci technologickým startupům v začátcích jejich podnikání. To je samozřejmě dobře, Česko potřebuje inovace a ekonomiku založenou na znalostech. Otázkou je, komu se to skutečně povede, a kdo celou scénu udusí ještě v samotných základech.
V případě StartupYardu je možné sledovat skvělý trend. Z devíti projektů, které byly do akceleračního programu vybrány, pouze jeden z nich využil možnost získat investici ve výši deset tisíc dolarů výměnou za desetiprocentní podíl v začínající firmě. Zbylých osm týmů si nechalo vzít pouze pět procent podílu, za což dostanou rady mentorů a investorů. Když jsem se se zástupci těchto startupů bavil, vždy mi řekli, že peníze v současné době nepotřebují, ale naopak potřebují „nakopnout“ a posunout někam dál.
Tento trend mladé firmy drží v realitě a nenafukuje žádnou bublinu. Současní investoři se ale obávají, že toto všechno může změnit stát. Ten plánuje v rámci nově připravovaného fondu mezi zhruba 125 startupů rozdělit přes 600 milionů korun. Ponechám teď stranou všechny obavy, které se nabízí při jakýchkoliv státních projektech, například nízká transparentnost, byrokracie a nekompetentnost úředníků. Nebezpečné je především to, že stát mezi startupy vypustí hromadu peněz, které tyto projekty ocení naprosto nerealisticky.
Může to dopadnout tak, že české desítky a desítky českých startupů získají nemalé státní investice, jež nebudou odpovídat skutečné hodnotě firem. Po Česku pak budou pobíhat zástupci nadhodnocených a života neschopných projektů, kteří vytvoří nereálnou představu o tom, na kolik je možné startupy ocenit. Zbytečně se utratí stovky milionů a ve výsledku to nebude k ničemu.
Stát by místo toho měl vytvářet podmínky, které umožní mladých technologickým firmám růst. Do Bruselu byl odeslán národní program reforem, který stále upřednostňuje strojírenství a další výrobní oblasti, namísto toho, aby se podporovalo budování rychlejšího internetu, lepší vzdělávání a tvorba znalostní ekonomiky s vyšší přidanou hodnotou.
