A kde se mu to, panu generálnímu direktorovi, stalo?“ „Práskli ho na nábřeží, milostpane, vědí. Jel tam s celým představenstvem v automobilu s masážními sedadly.“ „Tak se podívejme, paní Müllerová, s masážními sedadly. Jó, takovej pán si to může dovolit, a ani si nepomyslí, jak taková jízda na masážním sedadle může nešťastně skončit. A na nábřeží k tomu, tam je ministerstvo dopravy, paní Müllerová. To udělali asi Turci. My holt jsme jim to ministerstvo v roce 2009 neměli brát. Tak vida, paní Müllerová. On je tedy pan generální už na pravdě boží.
Trápil se dlouho?“ „Pan generální byl hned hotovej, milostpane. To vědí, že s Turky nejsou žádný hračky.“ „A není to, paní Müllerová, nějakej běžnej politickej deal? My zabijeme Žaludu, dáme vás do představenstva a vy nám za to důvěru ve sněmovně. Já si myslím, že cisařpán to tak nenechá. Vojna s Turky musí bejt. Zabili ste mně Žaludu, tak tady máte přes držku.“ Jestli situace byla úplně jiná, než jak vykládal Švejk, musíme mít na zřeteli, že neměl průpravného diplomatického vzdělání.
