K tomu se přidávají termíny, kterými se lidé vzájemně vyřazují z diskuze dávno předtím, než sama diskuze nastane. Patří k nim například demagog, xenofob, misogyn, šovinista nebo fašista. Nelze zapomenout ani na termín solidarita (míní se tím ta evropská).
Mým oblíbencem je ale sloveso. Rád ho používá také český předseda vlády a zní „deeskalovat“. Nikdy se nečasuje „já deeskaluji, ty deeskaluješ…“, nýbrž se vždy vyskytuje striktně v infinitivu ve smyslu „musíme deeskalovat, je třeba deeskalovat“.
Deeskalovat, co se dá
Většinou se musí deeskalovat nějaké napětí, což se letos v Evropě vůbec nedaří, i když česká vláda je plná deeskalátorů a na mezinárodním poli deeskaluje, kde jen může. Naposledy kabinet zabránil eskalaci napětí s Evropskou unií tím, že ustoupil v otázce kvót, a eskaloval tím napětí se Slovenskem a Maďarskem. Opakem kabinetu je hlava státu, která nezřídka volá po silových řešeních. Naposledy před Valným shromážděním OSN.
Starší a neznalí by ho proto mohli označit za jestřába, v nejnovější verzi ptydepe je ale prezident eskalátor. Soudě podle internetového slovníku cizích slov nemá ale bohužel deeskalace letos šanci. Asi skutečně zvítězí obyčejná xenofobie nebo demagogie, neboť už pronikly do desítky nejhledanějších výrazů. Našlápnuto má také paranoia na pěkném dvanáctém místě. Jako ekonomický novinář bych tedy snad raději dal hlas zatím osmé logistice.
