Jan Stuchlík: Podojit Němce
ČEZ si chce zase na pár let pořídit zdroj hotovosti, z něhož by státu vyplácel dividendy. Pokud to bude za babku, tak proč se do toho nepustit? A za babku to být může. Švédové se chtějí německého uhelného byznysu zbavit co nejrychleji. Šéf německého Vattenfallu se nechal slyšet, že o cenu mu až tak nejde. Hlavně aby si to někdo koupil.
Není divu. Nikdo netuší, jak dlouho budou uhelné elektrárny v Německu posedlém snižováním emisí oxidu uhličitého. Bez této základní informace se aktiva špatně oceňují. Možná nebudou daleko od pravdy němečtí Greenpeace, kterým v optimistickém scénáři vyšla cena na necelou půlmiliardu eur. Pokud by se potvrdilo, že na rekultivaci pěti lomů chybí ve firmě 1,7 miliardy eur, byla by její cena záporná.
Samotný plán ekologů naznačuje, že na pár let má smysl si německé uhlí koupit. Počítají s tím, že celou firmu do roku 2030 utlumí. Zisky, které budou doly a elektrárny během těchto patnácti let vytvářet, odloží do nadace. Z ní zaplatí přechod tamní ekonomiky na průmysl obnovitelných zdrojů. Pokud to zeleným takto vychází, není důvod, aby tyto peníze neodkládal ČEZ do českého státního rozpočtu. Čeští politici pro ně určitě také najdou nějaké bohulibé využití.
Čtěte další zápisníky redaktorů E15:
