Jan Stuchlík: Poločas rozpadlých nadějí

Jaderná elektrárna Temelín

Jaderná elektrárna Temelín Zdroj: Martin Pinkas, Euro

Česko zase jednou přestává být pupkem světa. V roce 2009 spustila elektrárenská společnost ČEZ tendr na stavbu nových jaderných bloků v Temelíně. O dva roky později tsunami smetla záložní generátory v jaderné elektrárně Fukušima a spolu s nimi očekávanou růžovou budoucnost jaderné energetiky.

Českou republikou japonská tragédie neotřásla a veřejná soutěž pokračovala. A Evropa stejně jako celý svět se začaly jezdit do Prahy a jižních Čech dívat, jak to v době pofukušimské s jadernou energetikou dopadne.

Naději, že Temelín bude znamenat zmrtvýchvstání jádra v Evropě, živili také hlavní zájemci o českou zakázku – americký Westinghouse, francouzská Areva a ruský Rosatom.

Slibný rozjezd ovšem vzápětí spláchla vlna typické české nerozhodnosti. Francouze zchladil ČEZ hned na začátku, když je z tendru vykopl. Američané a Rusové jsou otrávení z výběrového řízení bez konce. O Temelín možná soutěží už jen ze sportu a po reálných zakázkách předznamenávajících evropskou resuscitaci jádra se poohlížejí jinde.

Westinghouse boduje třeba v Bulharsku. Koupil také firmu, která postaví tři bloky ve Velké Británii. Za La Manche se vydala i Areva. A Rusové chtějí koupit třetinový podíl ve finské firmě plánující stavbu elektrárny Fennovoima, přičemž Maďarům tento týden slíbili vybudovat dva bloky v Paksi. Spuštění všech se odhaduje na roky 2024 až 2026.

Scénáře existují dva. Podle toho optimistického by se tou dobou v jižních Čechách mělo stavět. Podle realistického se tam bude diskutovat, jestli jádro ano, nebo ne. To už ale bude světu český Temelín docela lhostejný.