Leckdo v tom uvidí zoufalost firmy, která už dnes na projekt temelínských rozměrů prostě nemá. Tato interpretace je hodně přehnaná, ale i tady záleží na úhlu pohledu. Peníze na Temelín ČEZ má nebo je schopen je sehnat. Ale jistota jejich návratnosti v tuto chvíli chybí.
ČEZ je každopádně pod silným tlakem většinového akcionáře, tedy státu, aby jaderné elektrárny budoval kvůli energetické bezpečnosti národa. Komerční hledisko ale pánové politici mnohdy podceňují. Minoritní akcionáři ČEZ ovšem chtějí, aby fungovala především sama firma. Nemají jistotu, že se investice vyplatí.
Stát sice společnosti slibuje při stavbě Temelína podporu, ale jsou to pořád jen vágní sliby. Investice do jakéhokoli zdroje energie je v dnešní chaotické Evropě nejistá, pokud nemá přímo slíbenou veřejnou podporu. Sázka na Temelín se nakonec může vyplatit. Otázka však zní, zda by se časem něco jiného nevyplatilo ještě více. Je dobře, že se ČEZ zvláště v zahraničí snaží investovat také do obnovitelných zdrojů a paroplynových elektráren. Když ovšem vrhne zdroje na Temelín, bude mít na jiné investice mnohem méně peněz. Možná tím splní státní úkol, ale menšinového akcionáře neuklidní.
Z tohoto pohledu je vstup strategického partnera do temelínského projektu správnou myšlenkou. Když už česká vláda uznala nesmyslnost loňské koncepce budování mnoha dalších Temelínů, je logické, že ani ČEZ nevsadí vše na jednu nukleární kartu. Klasické rozložení rizika je na místě.
Tendr má řadu slabých míst
Možných slabých míst nového tendru na strategického partnera je ale řada. Jak nastavit kritéria, když v tomto případě nejde o zadávání zakázky, v níž sehrává klíčovou roli nabízená cena? Koho do tendru připustit? Je třeba předem vyloučit některé firmy, třeba státní energetické společnosti jiných zemí, kvůli obavám, že také neprosazují čistě komerční zájmy? Riziko lze najít i v tom, že v těchto bodech převáží politický pohled většinového akcionáře nad manažerským přístupem.
Třeba nový tendr ukáže, že Temelín bude ekonomicky mnohem méně lákavou investicí pro potenciální zahraniční partnery, než se dnes zdá. Pak by byl zpochybněn celý projekt. Ale nedostali bychom tím také docela důležité poselství? Představa, že politik bouchne do stolu a poručí Temelín dostavět, ať to stojí, co to stojí, byla snad reálná za totality, do jisté míry snad ještě v devadesátých letech. Stát musí hledat jemnější způsoby.
