Nezúčastněný pozorovatel místo vládnutí vidí složitou šachovou partii mezi ODS a TOP 09. Kdo drží bílé a kdo černé figury, není docela jasné, jisté ale je, že Karolína Peake s ministranou LIDEM může při hře leda kibicovat. Nesvědčí to nikomu, z možných zisků se možná radují jen uvnitř dvou hlavních partají. Ale konkrétně. Ministerstvo obrany postrádá řádného šéfa od konce prosince, kdy byla po osmi dnech ve funkci odvolána právě vicepremiérka Peake. Ani po včerejším jednání kabinetu není kromě slibu „vyřešit situaci co nejdříve“ na stole nic.
Vláda nevyřešila ani další vlekoucí se problém – co se sociálními kartami. I v tomto případě může předseda vlády donekonečna opakovat, že je to prioritně věcí TOP 09, ale konečný verdikt prostě musí vynést on. Zvlášť stane-li se z sKaret pouhý identifikační průkaz a na vrub státního rozpočtu půjde zhruba třísetmilionová finanční kompenzace za nesplnění smlouvy s Českou spořitelnou.
Aby byl výčet restů téměř úplný, můžeme ještě dodat: Lesy České republiky nemají ředitele od loňského listopadu, křeslo prezidenta nejvyššího kontrolního úřadu zeje prázdnotou už celý rok.
Podobné je to s postojem kabinetu k vývoji ekonomiky. Tripartita je na baterky, sem tam zazní příslib, že se už už rodí projekty na oživení hospodářství. Vázne protikorupční strategie. Není divu, že iniciativ, které se tak či onak snaží obejít nečinnost vlády, přibývá. Ta poslední se nazývá Rekonstrukce státu a jejím cílem je prosadit do konce mandátu současné vlády devět zákonů, které by měly pomoci zlepšit fungování státních institucí a politických stran.
Aktivisté se neobracejí na Nečasův kabinet, ale přímo na zákonodárce. Po poslancích a senátorech chtějí, aby podepsali prohlášení, že zmíněné normy podpoří. Kdyby tenhle donkichotský pokus náhodou vyšel, bude mít vláda z ostudy kabát, který už nesundá.
Dohodnout se v koaliční vládě tak, aby to plus minus vyhovovalo všem třem partnerům, není jednoduché, zní stále častěji ze Strakovy akademie. Dalo by se to snad i pochopit. Jenže tahle okřídlená věta už zazněla tolikrát, že se dávno změnila v otřepané klišé. Pokud si to premiér a další členové kabinetu neuvědomují, jsou už asi posledními lidmi v zemi, kteří to tak necítí.
