Jana Havligerová: Na hrubou vládu hrubá záplata?

Stávka. Lidé v Praze během dvouhodinové celostátní generální stávky 27. 11. 1989 žádali „konec vlády
jedné strany“

Stávka. Lidé v Praze během dvouhodinové celostátní generální stávky 27. 11. 1989 žádali „konec vlády jedné strany“ Zdroj: ctk

Nečasova vláda, seč jí síly stačí, pracuje na tom, aby si proti sobě poštvala i lidi, kteří její politiku podporují, byť třeba s určitými výhradami. Nejčerstvějším příkladem je věcný záměr návrhu nového zákona o stávce.

Ten například počítá s tím, že vedení firem a podniků by od odborů nejpozději čtyřiadvacet hodin před začátkem protestu muselo obdržet jmenný seznam zaměstnanců, kteří práci přeruší. To velmi zavání fízlováním a samozřejmě to otevírá prostor pro nátlak na ty, kteří na seznamu budou. To je první, co kohokoli napadne, a vůbec to nemusí být zrovna škarohlíd.

Scestné je to ale i na druhý pohled. Představme si praktickou situaci. Pan Novák je v době vyhlašování stávky na dovolené, do práce se vrací přesně na den, kdy stroje ve fabrice utichají. K protestu se přidá. Bude za to, že není na seznamu, potrestán pan Novák, odbory, anebo tím bude celá stávka protiprávní? Hraničních i úsměvných situací je samozřejmě možné předestřít víc. Podstatné ale je, že takový nápad posouvá Česko směrem na východ, odkud se už dvacet let snažíme utíkat.

Návrh počítá i s tím, že by stávku směly vyhlašovat jen odbory. Udělat by to mohly tehdy, pokud by o zastavení práce hlasovala alespoň polovina všech zaměstnanců a souhlasily by s ní přinejmenším dvě třetiny z nich. To je podobně absurdní požadavek. Pak už by zákonem mohla být upravena i vnitřní pravidla činnosti zahrádkářů, ochotnických divadelníků či sportovních oddílů.

Samozřejmě je možné, že kukaččí vejce do návrhu vložil horlivý subalterní úředník ministerstva práce, který dělaje, co má, dělá všechno, aby zvýšil popularitu vlády. Přesto je nezodpovědné, že se dílo s takovými pasážemi na kabinetní stůl vůbec dostalo. To ho předem nečetl alespoň ministr Drábek?

Nový zákon o stávce bezpochyby potřebný je. Jsou profese, jejichž právo na stávku musí mít své limity, a nejsou to jen vojáci a policisté jako dosud. Není možné, aby jeden splašený odborový předák zastavil stávkou veškerou dopravu v zemi nebo ochromil chod veškerých zdravotnických zařízení kvůli tomu, že všem lékařům nestoupnou platy tak, jak si dohodli po ukončení akce Děkujeme, odcházíme. Právě příklad doktorů ovšem ilustruje, jak mohou být i „sebedokonalejší“ zákony k ničemu. Zdravotníci znovu jednají s ministrem Hegerem a jako nejtvrdší variantu protestu zvažují hromadné výpovědi veškerého personálu nemocnic. Na to by byl i nový zákon o stávce opravdu krátký.

Veškerý zdravotnický personál jistě výpovědi nepodá. Je to ale dobrá ukázka toho, že ve společnosti roste tendence jednat ve stylu na hrubý pytel hrubá záplata. To k ničemu dobrému nevede. K dobrým zákonům, které by lidé ctili, už vůbec ne.