Stane se i jeho prvním financiérem, pravidelně do něj hodlá posílat třetinu svého hradního platu, zhruba šedesát tisíc korun měsíčně. Trápí ho, nebo se tak alespoň tváří, že za celá léta, co dluh roste, dokáže stát splácet jen úroky. Ze samotné dlužné částky se nepodařilo umazat ani korunu.
Proti tomu není co namítnout, to je smutná pravda. Tu ale Zeman zná nejméně od doby, kdy byl premiérem. Jeho náhlá starost je proto tak trochu podezřelá. Ale budiž, neříkejme rovnou, že jeho záměr je pouhé povedené populistické gesto.
Budoucího prezidenta nelze podezřívat, že by nevěděl, kolik stát dluží. Dobře tedy ví, že jeho finanční příspěvek bude ve srovnání se sumou 1,668 bilionu korun, na kterou státní dluh loni vyšplhal, jen kapkou v moři. Určitě si také uvědomuje, že takové srovnání si udělá patrně každý, a tak se prezident může lehce stát vysmívanou personou. Což ovšem určitě není jeho cíl, takový prosťáček Miloš Zeman rozhodně není.
Tak proč něco takového dělá? Odpověď je vlastně nasnadě. Budoucí hlava státu už se zmínila, že existují movitější donátoři, než je ona. A rovnou i ukázala prstem: „Generální ředitelé ČEZ a bank mají příjmy asi desetkrát vyšší než prezident.“ To je typ lidí, kteří by podle budoucího prezidenta měli minimálním vkladem 160 tisíc korun (výše dluhu přepočítaná na hlavu) „vykoupit z dluhového otroctví jednoho člověka“.
A máme to. Vůbec se nejedná o umořování dluhu. Rozhodně ne v první řadě. Účet prezidentského fondu se může jednoduše proměnit v pranýř, na němž stanou tu „nenasytní bankéři“, jindy zas jiné skupiny či jednotlivci, kteří si dokážou nadprůměrně vydělat. K tomu stačí pověsit na web transparentní účet a čas od času se o jeho existenci zmínit.
Tedy žádné prázdné populistické gesto. Prezidentský fond se lehce stane nejen pranýřem, ale i obuškem, jejž bude možné kdykoli vytáhnout z pytle a veřejně jím zvalchovat leckterý nepoddajný hřbet.
Ne že bychom nevěděli o spoluobčanech, kteří by na Zemanův fond, když už bude zřízen, nejenže přispívat mohli, ale hlavně měli. Namátkou třeba expremiér Stanislav Gross či jemu podobní, kteří těžko kdy smyjí podezření, že se jim podařilo zlegalizovat černé peníze získané během působení v politice. Na ty byl ale krátký i zákon, natož potom prezidentský fond.
Donátory chce Zeman, jak jinak, oslovit přátelsky. Rozhodně tedy bude zajímavé sledovat, jak barvitá bude společnost, která jeho vlídné slovo vyslyší.
