Ačkoli byl ten kousek půdy součástí velké rodiny, bylo mu dopřáno chovat se jako rozmazlený synek. Od rodičů brát, ale o jejich přáních vést bouřlivou polemiku. O rodinné problémy se tenhle malý ráj odjakživa nestaral, zodpovědnost vnímal s lehkostí mládežníka ve zlatě, a když už hrozil výprask, neváhal se spojit s nezvedeným bratrem a zpupně se postavit hlavě rodiny.
Bezstarostnost a bohatství začaly brzy plodit hořké ovoce. Nenaplnitelná, na tom malém plácku však o to zoufalejší touha lidí po kritice – tak vlastní jejich Jáství – spustila lítý boj s větrnými mlýny. A pro onen ráj tak nastal soudný den.
V anotaci k filmové legendě Taxikář z roku 1976 stojí: „Travisův zadržovaný hněv a problém s loajalitou propukne v záchvat násilí a odplaty.“ Čtyřicáté výročí tohoto mentálního zkratu si včera stylově připomněla elita kanárkového cechu na pražské magistrále. „Projíždějícím“ okolním řidičům nezbylo než chladičem v chladič rozlíceným „dopravcům“ zvolat: „Pražský taxikáři, tak už konečně Uber!“
