Jiří Hanzlíček: Jak posílit konkurenceschopnost

ilustrační foto

ilustrační foto

Ministerstvo průmyslua obchodu připravilo návrh Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky do roku 2020. V současné době probíhají konzultace s veřejností, podniky, asociacemi a svazy.

Je opravdu nezbytné se na příčiny naší neustále klesající konkurenceschopnosti zaměřit, neboť podle údajů Světového ekonomického fóra za rok 2010 zaujímáme zdrcující 36. místo. A ve sféře korupce nelichotivé 72. místo ve světě.

Hlavní faktor

Připomínkovaný materiál se zaměřuje na zlepšení ekonomického a obchodního prostředí pro rozvoj firem, s důrazem na růst životní úrovně občanů. Píše se tu o podmínkách pro vznik nekorupčních veřejných institucí, o efektivním využívání pracovních zdrojů, o zjednodušení administrativních agend, o odstranění nadbytečných bariér na finančních trzích, o zastavení klesající úrovně školství i kvality infrastruktury a dopravních cest.

Bylo by opravdu chvályhodné, kdyby se v rozhádané politice alespoň některý ze záměrů podařilo dotáhnout do konce. Podle mého názoru je však jedním z hlavních faktorů potlačujících naši podnikatelskou konkurenceschopnost nesmírně chaotická, nesrozumitelná a byrokraticky nejasná ekologická legislativa.

Byla postupně protlačena fundamentalisty a bez velkého zájmu schvalována zákonodárnými sbory. V průvodních materiálech byla vždy nepravdivě uváděna ekonomická nenáročnost.

Úvahy o útěku

Obrovské stohy mnohdy zcela zbytečných hlášení rozesílaných v mnoha vyhotoveních na všechny možné i nemožné orgány představují významné ekonomické náklady. Vznikají kuriózní situace, kdy podniky ani podnikatelé nerozumějí tomu, co se od nich požaduje, nevěřícně kroutí hlavou a dávají si podklady za nemalé finanční prostředky zpracovávat od odborných institucí. Chabou útěchou může být, že i výklady k předkládaným hlášením od kontrolních institucí se různí, takže vzniká chaos připomínající úřadování v Kocourkově.

Mnoho zákonů a vyhlášek jde přitom daleko nad rámec požadovaný směrnicemi EU a k záměru ochrany prostředí jednoznačně nepřispívají. Smutné je, že se nikdo neodváží konkrétně nahlas vystoupit. Několik materiálů bylo předloženo do mnoha předchozích vlád, ale vždy byly se strachem před nevládními organizacemi a výhružkami ministra životního prostředí odchodem z koalice smeteny ze stolu.

Ve zjednodušení velkých balíků ekologické legislativy je obrovská rezerva ke zvýšení naší konkurenceschopnosti. Snadno je možné si ověřit, že řada unijních zemí si takto zbrkle a ideologicky nepočínala. Nelze se proto divit, že řada podniků uvažuje o zastavení výroby a podnikání v Česku.

Pár příkladů

Je například normální, že zákon o integrovaném povolení, původně slibující zjednodušení hlášení, požaduje neustálé a dlouhodobé vyjednávání na všech možných úřadech bez hlubších příčin. Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí dnes zbytečně dubluje stavební zákon a mnoho další legislativy, zdržuje a nutí podnikatele platit velké peníze za další a další zbytečné posudky. Rovněž zákon o chemických látkách nutí podnikatele prokousat se návodem o 2800 stranách pro jednu ohlašovací povinnost.

To jsou pouze některé z mnoha a mnoha nelogických požadavků. Bez viditelných účinků na ochranu životního prostředí, zato dusících českou konkurenceschopnost.

Autor je bývalý poradce ministrů průmyslu a obchodu