Pokud si někdo myslí, že výměnou ministra financí skončí několikatýdenní vládní krize, mýlí se. Hned ze dvou důvodů.
Vládní politici o sobě pronesli mnoho tvrdých slov, která se nedají jen tak vzít zpět. A s blížícími se volbami bude tón debaty spíše zostřován. Podstatnější je ale jiná věc. Celá slavná vládní krize zatím neměla svou koncovku, závěr příběhu, který by razantnímu vystupování jinak introvertního předsedy vlády Sobotky dal hlubší smysl a zdůvodnění. Není reálné, že by Sobotka s vypětím všech svých sil bojoval se Zemanem a Babišem, jen aby vyměnil ministra financí a jelo se dál.
Co může být koncovkou celé krize, naznačila Babišova lehká publicistická kavalerie. Ta napsala, že poslanec Pilný má být ministr financí proto, aby zajistil, že proti Babišovi nebudou použity žádné materiály z úřadu (Martin Komárek). Případně že se proslýchá cosi o zahájení trestního stíhání Babiše (Jan Macháček).
V tom případě by Sobotkova hra vabank s demisí vlády dávala větší smysl. Nemít v kabinetu trestně stíhaného ministra je například celkem silný motiv. To však příliš předbíháme a děláme z orgánů činných v trestním řízení arbitra politického soupeření. Tím nejsou, i když to tak někdy vypadá.
V tuhle chvíli je možná zajímavější ofenziva, kterou viditelně osvěžený předseda ČSSD Sobotka zahájil uvnitř vlastní strany. Nově posílenou autoritu se na severní Moravě rozhodl použít radikálně a dal příkaz k přeregistraci zhruba tisíce straníků a vyloučení jednoho z poslanců z kandidátky.
Čtěte další komentáře autora >>>
Zatímco na severní Moravě je to střelba správným směrem proti kmotrovským organizacím plným mrtvých duší, rozpačitější je to v jižních Čechách. Tady nechal vyloučit z posledního místa kandidátky svého snad posledního velkého kritika, exhejtmana Zimolu.
Bez ohledu na Zimolovo nedávné odstoupení z funkce a podezření ze střetu zájmů jde v tomto případě spíš o čistku proti názorovému oponentovi. Velmi to kontrastuje s přístupem k odstupující ministryni školství Valachové, která přes skandál na svém ministerstvu zůstává jedním z lídrů středočeské kandidátky. Rozdíl je pouze v jednom – pochází ze správného tábora.
Bohuslav Sobotka se prostě rozhodl využít moment překvapení a uskutečnit plán Stanislava Grosse z roku 2005. Tehdejší předseda ČSSD a premiér se rozhodl na brněnském sjezdu sociální demokracie zúčtovat se zemanovským křídlem. Proto ho nejdříve vytlačil z vedení strany a později i ze strany jako takové. Dostihly ho však finanční skandály a musel sám odstoupit, takže koncepci „ČSSD malá, ale naše“ nestihl dokončit.
Není vyloučeno, že něco podobného potká i Sobotku, že se zkrátka stane objektem soustředěné palby babišovců a jejich stoupenců ze státního zastupitelství. Sobotka pak bude muset roli lídra někomu předat a do voleb vstoupí pozměněná politická garnitura. Teprve v tu chvíli vládní krize skončí.
Autor je komentátorem týdeníku Reflex
