Nevydařený summit Izraele a visegrádských zemí, který se na poslední chvíli zhroutil kvůli sporu mezi polskou a izraelskou vládou, opět vnáší do hry otázku životaschopnosti brandu V4. Ačkoli Varšava hodnotí zrušení summitu jako projev solidarity ostatních členů Visegrádu, verva, s níž se Česko, Slovensko i Maďarsko vrhly na Jeruzalém, svědčí o jejich vlastních politických hrách.
Andrej Babiš dohodl společné zasedání české a izraelské vlády, Peter Pellegrini oznámil vytvoření společné kulturní a technologické informační kanceláře a Viktor Orbán posvětil nové ekonomické zastoupení v Jeruzalémě. Maďarský premiér to ještě vyšperkoval a přidal několik burcujících myšlenek o potřebě boje proti antisemitismu i na celoevropské scéně a o tom, že tento zápas musí být v centru kampaně před květnovými evropskými volbami – s cílem zatlačit do pozadí síly, které jsou proti Izraeli a Židům vůbec. Jako projev této vůle Budapešť odmítne nařízení EU a nebude označovat zboží pocházející z palestinských území nezákonně obsazených izraelskými osadníky.
Stručně řečeno – i bez polského premiéra se tři zbývající cítili v Izraeli skvěle, šířili kolem sebe optimismus a nové plány do budoucna. Nicméně visegrádská jednota byla passé, každý kopal za sebe.
Skupina V4 přitom celkem pevně odolávala německému pokusu o její rozklížení při nedávném setkání visegrádských premiérů s německou kancléřkou Angelou Merkelovou v Bratislavě. V Budapešti toto setkání hodnotili jednoznačně jako snahu zasáhnout do jednoty visegrádské skupiny, která možná není přímo alternativou k ose Paříž–Berlín, nicméně dvěma klíčovým evropským velmocím – jak Maďaři říkají – sype koření pod nos. V Bratislavě se hrálo na panický strach Poláků z ruské expanzivnosti, varování před přátelstvím Orbána s Vladimirem Putinem či „rusofilskými“ odnožemi dvou slovenských vládních stran. V Bratislavě se V4 udržela, v Jeruzalémě ovšem dostala trhliny.
Podobnou nejistotu lze čekat i v budoucnu, neboť zájmy jednotlivých zemí skupiny se v mnohém liší. Nicméně čtyřce se pořád velmi hodí, že ji v rámci EU berou celkem vážně jako „hlas střední Evropy“. Maďarský tón by mohl být pro nadcházející eurovolby určující. Především v tom smyslu, že až do voleb se v Bruselu nemá rozhodovat o ničem důležitém, a už vůbec ne o „chiméře“ blokování eurofondů zemím, které narušují evropské normy. Hodně se v této souvislosti mluví o tandemu Budapešť–Varšava, ale zatím je to předčasné. Počkejme do května.
