Mezi investičními produkty jsou v poslední době hitem burzovně obchodované fondy, jinak nazývané ETF neboli exchange-traded funds. Jejich princip spočívá v tom, že správce ETF se snaží kopírovat některý z burzovních indexů. Asi nejrozšířenější jsou ETF na americký akciový index S&P 500. Existují už ale také podobné fondy mířené na dluhopisové indexy či zlato.
Zastánci těchto fondů mají jeden hlavní argument – oproti aktivně řízeným fondům jsou zde mnohdy výrazně nižší poplatky za správu. Díky této nákladové efektivitě ETF občas výkonností skutečně překonávají fondy klasické. Nižší poplatky plynou z toho, že portfolio manažer pouze nakupuje či prodává akcie z indexu s přesně danými váhami, čímž to pro něj v podstatě končí, necháme-li stranou standardní řízení likvidity. Správce ETF neplatí nákladný analytický tým, který v případně klasických aktivně řízených fondů kontinuálně analyzuje stovky či tisíce akciových titulů a podhodnocené nakupuje a nadhodnocené prodává. Proto také platí, že filozofie správy ETF a klasických fondů se liší jako den a noc.
Podle mého názoru představují ETF pro zdravé fungování kapitálového trhu obrovský problém. Vytrácí se v nich totiž zásadní princip cenotvorby (price discovery), neboť ETF na podhodnocenost či nadhodnocenost jednotlivých akciových titulů vůbec nehledí. Přitom by na kapitálovém trhu mělo platit, že kvalitní a levné akcie by měly jít nahoru a naopak nekvalitní a drahé tituly dolů. Kapitálový trh dává tímto mechanismem manažerům korporací najevo, jestli řídí své firmy správně a efektivně v zájmu akcionářů a dalších zainteresovaných, nebo nikoli.
Navíc platí, že ETF nakupují index jenom přibližně. Zaměřují se především na největší a nejlikvidnější tituly, naopak menší společnosti často opomíjejí. Dochází pak k tomu, že velké společnosti mají tendenci být jako celek nadhodnocené, zatímco malé podhodnocené. Pro malé společnosti to může představovat problém, protože pro svůj rozvoj a růst často potřebují velké objemy nového kapitálu. Pokud je cena jejich akcií nízko, implicitní náklady na financování vlastním kapitálem jsou zvýšené a mohou společnost od jeho emitování zcela odradit.
Negativní názory na ETF nejsou nijak ojedinělé. Před nedávnem dal agentuře Bloomberg rozhovor Michael Burry, investor a protagonista knihy Big Short o jeho úspěšných sázkách na splasknutí hypoteční bubliny v roce 2008. Prohlásil, že na trhu pasivního investování vidí podobné problémy jako před krizí na trhu instrumentů navázaných na hypoteční úvěry.
Autor je investičním stratégem společnosti Conseq
