Komentář Petra Peška: Čekání na volný pád | E15.cz

Komentář Petra Peška: Čekání na volný pád ANO

Petr Pešek

Vše šlo u Adama Vojtěcha podle stranických zvyklostí ANO. Jmenování, fungování, nefungování, agonické setrvávání ve funkci a nakonec i kajícný konec. 

Nebylo lehké najít někoho, kdo by rezort převzal. Jak známo, ministři zdravotnictví mívají jepičí život, navíc v nelehké koexistenci se současným premiérem. Jako by ale nestačil rezort, který je jedním z nejnáročnějších. Do toho přišla koronavirová krize a s ní spojené úkoly, nejistoty, tlaky a podpásovky typu „nebuďte slušnej“. Těžko by to ustál i zkušenější politik.

Adam Vojtěch nepochybně udělal řadu chyb a pro nastalou situaci byl až příliš zranitelným. Na jeho působení se dá ale dívat ještě jinak než jen rezortní optikou. Byl to ukázkový příklad, jak v hnutí ANO funguje politický modus operandi. Prostě, jak to nejdřív nalakovat co nejlépe, pak to držet co to jde a nakonec přetavit v úspěšné řešení problému úspěšným řešitelem. Prostě dát tam konečně „toho Prymulu“.

Pozornost, která se na ministra Vojtěcha soustředila, byla logicky velká. A pro premiéra i přínosná. Mediální světlo přestalo osvěcovat šéfy dalších rezortů, jako například dopravy či spravedlnosti. A vlastně i samotného předsedu vlády, když se zrovna neměl potřebu ukazovat.

Šlo o to jen počkat, až na odchod ministra zdravotnictví nastane správná chvíle. Kdy to nebude vypadat jako chyba jeho nadřízeného. Jako krok vynucený okolnostmi a žádaný opozicí či nekoncernovými médii. A je jedno, zda je zvolen odchod dobrovolný – tedy rezignace – či nedobrovolný neboli odvolání. Adam Vojtěch došel k závěru, že „už to nechce dělat“, jak to kdysi hezky vystihl Martin Stropnický (tehdy v souvislosti se spekulacemi o jeho prezidentské kandidatuře).

Jenže tentokrát tento osvědčený recept nemusí vyjít. A nejen co se jednoho – byť exponovaného – ministerstva týká. Stavění dálnic, rozpočtový deficit, neexistující vize důchodového zabezpečení… to vše jsou pro voliče současné vládní garnitury abstraktní vize.

A byť stejně abstraktně mohou vypadat čísla o pozitivně testovaných, související restrikce v každodenním životě – navíc stále častěji zpochybňované – jsou až příliš konkrétní. A s tím související pocit, že to vláda nemá pod kontrolou. Nebo zcela jednoduše, že to premiér nedává.

Což se vztahuje i na celé ANO. Jakkoli to může znít divoce, současná situace je dost možná začátkem konce jeho panování. A nejde ani tak o nadcházející volby. Na ty třetinově senátní ANO rezignovalo už před jejich konáním, neúspěch v krajském klání by je možná bolel, ale nepoložil.

Klíčové jsou samozřejmě sněmovní volby plánované na příští rok. A tam začíná hnutí Andreje Babiše – protože to je nejpřesnější označení tohoto uskupení – mít problém. Volební model zveřejněný v nedělních Otázkách Václava Moravce předpověděl, že ANO klesá, zatímco konkurence (Piráti a v závěsu ODS) mu šlapou na paty. A hlavně, že to ani v součtu s možnými koaličními partnery nemá jisté.

Jistě, jde jen o jeden průzkum, netřeba ho přeceňovat. Navíc se opakovaně ukázalo, že potom ve volbách to „Babišovi“ dá víc lidí, než se předpokládá. Ale tak, jako žádný strom neroste do nebe, ani jedna strana nedokáže mobilizovat přízeň věčně.

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!