Minulý týden se bývalý britský premiér Tony Blair stihl stát hospodářským a politickým poradcem vlády středoasijského
Kazachstánu za osm milionů liber, ve středu usmiřoval Palestince a Izraelce v Jeruzalémě a zbytek týdne vysvětloval své obdivné dopisy padlému libyjskému diktátorovi Muammaru Kaddáfímu. Ukázalo se, že Blair během čtyř let v politickém důchodu úspěšně zkombinoval dobročinnost a drahé poradenství. Britská média ale nyní tvrdí, že k tomu zneužívá i svou roli vyslance takzvaného blízkovýchodního kvarteta. „Tomu snad nikdo nemůže opravdu věřit. To jen část britských médií po mně permanentně jde,“ postěžoval si Blair listu The Times.
V této situaci se snaží vylepšit image zvýšenou mírotvornou aktivitou na Blízkém východě. Jenže nad jeho funkcí emisara se stahují mračna nejen kvůli podivným zakázkám pro jeho firmu, ale i z čistě politických důvodů. Blair podle Palestinců lobbuje proti žádosti o uznání jejich státnosti v OSN. „Arabové nemůžou vyhodit z úřadu prezidenta Obamu nebo ruského premiéra Putina. Nemohou odstavit generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna. Mohou ale ukončit misi kvarteta. Přinejmenším mohou docílit propuštění jeho speciálního vyslance, než se stane personou non grata. Už nyní je nevítaným hostem v Palestině,“ hodnotí Blairovy vyhlídky komentátor AlDžazíry Marwan Bishara. Blair už vyhlásil, že sám dobrovolně z vysokého postu neodejde.
Čtětše také:
Příliš silný na europrezidenta
Když Tony Blair v červenci 2007 opouštěl britské premiérské sídlo v Downing Street, dostal od státu roční penzi 65 tisíc liber. Okamžitě se ale stal blízkovýchodním mírovým emisarem OSN, EU, USA a Ruska. Nikdo nepochyboval, že tím kariéra historicky nejdéle sloužícího britského premiéra v jeho 54 letech nekončí.
Po roce v politickém důchodu to vypadalo, že se Blair vrátí na scénu jako prezident Evropské unie, což byl nový post, který zřídila Lisabonská smlouva. Získal podporu svého vnitrostranického rivala a premiérského nástupce Gordona Browna. V lednu 2008 se zaskvěl na shromáždění strany francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho: „Terorismus, bezpečnost, imigrace, organizovaný zločin, energetika, životní prostředí, věda, biotechnologie a vyšší vzdělání. Ve všech těchto oblastech jsme mnohem silnější a můžeme občanům přinést, co od nás jako od samostatných národů očekávají, pokud budeme součástí silné a sjednocené Evropy,“ plynnou francouzštinou odstartoval svou kampaň za zvolení. Nakonec se ale evropští lídři Blaira zalekli jako příliš silné osobnosti a před dvěma lety dali raději přednost nevýraznému belgickému premiérovi Hermanu Van Rompuyovi.
Od té doby se Blair o návrat do plně politické funkce v Británii či mezinárodní organizaci nepokusil a spokojil se s mírotvornou aktivitou. Britská televize a noviny se nyní začínají zajímat, zda tuto funkci nezneužil k vlastním obchodům.
Mír jen s mobilem od Blaira
Hned po svém odchodu z premiérského křesla se Blair dal do služeb soukromého byznysu. V lednu 2008 podepsal smlouvu o poradenství s investiční bankou JP Morgan Chase za milion dolarů ročně. Dále začal radit s klimatickou změnou švýcarské Zurich Financial Services. Jeho majetek se odhaduje na 60 milionů liber, nepočítaje devět nemovitostí rozesetých po světě.
O jeho konzultanství, drahých přednáškách i prací zahlcené poradenské firmě Tony Blair Associates se vědělo už dlouho, nyní však britská televize Channel 4 dala do souvislosti jeho roli emisara a některé zakázky. V sérii Dispatches televize obvinila Blaira, že například v roce 2009 při své blízkovýchodní tour umně zkombinoval politiku a byznys v Kuvajtu. Brzo po tamní návštěvě Tony Blair Associates dostala zakázku na poradenství při modernizaci kuvajtské ekonomiky, údajně za 40 milionů dolarů. Podobnou zakázku získala Blairova firma i ve Spojených arabských emirátech či od investičního fondu v Abú Dhabi. A konečně nejproblematičtější zakázkou se stalo v listopadu 2009 pronajmutí frekvencí pro mobilního operátora na okupovaném palestinském Západním břehu. Blair aktivně lobboval za firmu Wataniya, která zakázku nakonec získala. Jenže její vlastník Q-Tel je úvěrován bankou JP Morgan Chase, zaměstnavatelem Blaira. Stejný příběh se odehrál i v případě naleziště plynu blízko pobřeží Gazy. Blair opět překonal počáteční odpor Izraelců a firma British Gas získala práva k těžbě, kterou bude financovat z půjčky od JP Morgan Chase.
Blair veškeré obvinění odmítá: „Nikdy jsem nic z toho neprobíral s JP Morgan. Neměl jsem ani potuchy, že k tomu mají vztah.“ Pro indickou televizi CNBC navíc prohlásil, že mu nejde o peníze, protože by klidně mohl vydělávat ještě více: „Je faktem, že více než dvě třetiny svého času věnuji dobročinným aktivitám.“ Na Blaira ale nevyplulo jen obvinění televize Channel 4. Paralelně zveřejnil konzervativní nedělník Sunday Times podrobnosti o Blairových kontaktech se svrženým libyjským vládcem Muammarem Kaddáfím. Už po svém odchodu z premiérského úřadu se s ním Blair šestkrát tajně sešel, dvakrát pro něj Kaddáfí vypravil soukromé letadlo. Deník upozorňuje, že v době Blairovy návštěvy v lednu 2009 se JP Morgan Chase snažila zprostředkovat obchod mezi Libyjským investičním úřadem a ruskou firmou Olega Děripasky Rusal. Vše se konalo navíc několik měsíců před britským propuštěním Kaddáfího teroristy Abdelbaseta al-Megrahího, který stál za tragickým atentátem v Lockerbie. Zveřejněné e-maily z JP Morgan výslovně žádají libyjské finančníky o schůzku před Blairovou návštěvou Tripolisu. Někteří britští poslanci už požadují parlamentní vyšetřování Blairových kontaktů s padlým libyjským diktátorem.
Deset tisíc dolarů za minutu
Ne všechny Blairovy zakázky ale vzbuzují pochyby. Zcela bez problému funguje třeba jeho poradenství francouzskému výrobci luxusní módy LVMH, bez možnosti střetu zájmu se jeví i zatím poslední uzavřený obchod v Kazachstánu s dobrým známým Nursultanem Nazarbajevem.
S bývalým komunistickým aparátčíkem, který vládne zemi tuhou rukou už od rozpadu Sovětského impéria, se Blair zná ještě z premiérského úřadu.
Mimořádné částky vydělává za přednáškovou činnost. Z politiků by ho v honorářích předstihl snad jen někdejší americký prezident Ronald Reagan, který v roce 1989 přednášel za milion dolarů pro Fujisankei Communication Group. Po něm následuje nejspíš právě Blair, který třeba v roce 2009 inkasoval za dvě půlhodinové přednášky na Filipínách 616 tisíc dolarů. Nad Blairovu laťku deset tisíc dolarů za minutu nemá ani americký exprezident Bill Clinton či bývalý šéf Fedu Alan Greenspan.
Mimořádný úspěch se mu povedl i s jeho autobiografií Cesta. Tradiční pikantnosti z politického zákulisí okořenil tím, že se svěřil s problémy s alkoholem. Honorář 4,6 milionu liber poukázal charitě britské armády.
Blair se drží mezi celosvětovými celebritami i po odchodu z aktivní politiky. Stín pochybností ale představují právě některé blízkovýchodní zakázky, na nichž zbohatl. „Je zde jen málo britských politiků, kteří dosáhli tak vysoké prestiže na mezinárodní úrovni, mají víceméně oficiální roli a kombinují to s vyděláváním peněz,“ řekl agentuře AP politolog Nicolas Allen z Royal Holloway University of London. „Ať už právem či neprávem zmiňované pochybnosti o jeho chování můžou být stejně zničující jako reálný přečin. Udržení důvěryhodnosti je zásadní, zvlášť pokud děláte něco tak delikátního, jako je vyjednávání míru na Blízkém východě.“
Tony Blair (58)
» křesla britského předsedy vlády se tehdy 54letý rodák ze skotského Edinburghu Tony Blair vzdal 27. července 2007, obratem dostal post emisara takzvaného Blízkovýchodního mírového kvarteta
» zároveň se stal poradcem mnoha soukromých společností, například banky JP Morgan Chase, radí i zemím, naposled za osm milionů liber Kazachstánu » neúspěšně se pokoušel kandidovat na křeslo prezidenta EU
» kritici mu vyčítají, že zneužívá post emisara pro svůj byznys, pro svoji firmu Tony Blair Associates či pro JP Morgan zprostředkoval zakázky v Palestině, Kuvajtu či Libyi
» jeho memoáry Cesta se staly bestsellerem, podporuje mnoho charit
» Roman Polanski v roce 2010 natočil drama Muž ve stínu zjevně inspirované postpremiérským životem Blaira
