Jelikož je takzvaná windfall tax reálně ve hře, neuškodí si uspořádat její základní principy a argumenty pro a proti.
Pro daň z mimořádných zisků hovoří dva podstatné argumenty. První vychází ze základních principů ekonomie zdanění. Stát potřebuje vybrat určitý objem daní s co nejmenšími negativními dopady na ekonomiku. A jsou dva druhy příjmů: o jedny se lidé zasloužili svým úsilím, prací, podnikáním. Druhé jim zcela náhodou spadly do klína (tj. windfall). Které má zdanit více? Samozřejmě ty náhodné, protože jejich zdaněním nijak neodradí od úsilí, práce, a podnikání, tyto příjmy vznikly a vzniknou bez ohledu na to, jak jsou zdaněny. V praxi je těžké je rozlišit, ale někdy jsou jasně vidět.
Druhý argument se týká solidarity. Nepředvídaný růst cen energií dopadá na domácnosti (i firmy) a je zjevná politická ochota jej kompenzovat. Kde na to vzít peníze? Mimo jiné i od těch, kterým stejný šok naopak přinesl neočekávané, mimořádné zisky. Ostatně firmy se nezdráhají jít za státem s prosíkem o subvenci či bailout, když se samy ocitnou v problémech, a mnohdy uspějí (banky, zemědělci). Jestli toto je jedna strana nepsané společenské smlouvy, měla by být i druhá – firmy by měly přispět víc, když mají mimořádné nepředvídané zisky.
Nyní se posuňme k samotné konstrukci daně: rozhodně nemůže být postavena jako dočasně vyšší sazba daně z příjmů! Cílem je zdaňovat jen mimořádné, nikoli běžné zisky. Toho lze dosáhnout tak, že se pro firmu určí hranice zisku považovaného za běžný (daní se základní sazbou 19 procent), a pouze zisky nad touto hranicí se zdaní extra vyšší sazbou (třeba 30 nebo 60 procent). Fakticky by šlo o progresivní daň ze zisku. S kudrdlinkou, že hranice pro vyšší sazbu je individuální pro každou firmu.
VIDEO: Nejdůležitější daňové novinky roku 2022
Hranici lze nastavit jako zisk v posledním roce, průměrný zisk za poslední tři roky, lze ji navyšovat o inflaci atd. Hlavně musí být dána něčím, co už se nedá zpětně manipulovat v době přijímání legislativy. Dobrou vlastností této konstrukce je, že když pominou windfalls (např. ceny energií zase klesnou), mimořádná daň samovolně „vyšumí“.
Jaké sektory či firmy by daň měla pokrýt? Nelze jen udělat sofistikovanou statistickou analýzu a z čísel zpětně vyčíst: ha, vy máte mimořádné zisky. Naopak, stát musí doložit jasnou, externí příčinu neočekávaných mimořádných zisků (ceny energií, vyšší úrokové sazby). Jak dlouho má platit? Raději déle, tedy několik let. Mimořádná daň bude dotčené firmy motivovat k přesunům účetních zisků před její účinnost a za ni; toto lze omezit delší dobou účinnosti. Odkdy má platit? Zde je dilema: ekonomický smysl daně velí zdanit i ty mimořádné zisky, které už nastaly od začátku roku. Proti němu stojí právní princip retroaktivity.
Windfall tax není zadarmo, jako každá daň má své náklady a nevýhody. Zavádění ad hoc daní zhoršuje předvídatelnost daňového systému. Může mít dopad na důvěru investorů a budoucí investice. Někteří vyslovují názor, že firmy daň promítnou do vyšších cen (ačkoli daně z příjmů převážně dopadají do příjmů vlastníků firem). A jako každá daň má své náklady spojené s vymáháním a snahou daň obejít.
Jak velké tyto náklady a nevýhody budou, není automaticky dané, ale zásadně záleží na tom, jak se windfall tax nastaví:
Zda bude opravdu mimořádná a jednorázová. Nesmí se z ní stát kolovrátek pro každý budoucí problém.
Nakolik jsou daněné zisky skutečně nepředvídané a „spadlé do klína“. Stavěl někdo před lety elektrárnu s kalkulací, že cena může vylétnout nad 300 eur za megawatthodinu? A tento faktor byl zlomový pro rozhodnutí? Pokud ano, mimořádná daň je problém. Pokud ne, mimořádná daň je velmi efektivní.
Nakolik zacílí na skutečně mimořádné nepředvídané zisky, nebo bude mířit vedle.
Dobře nastavená windfall tax může přinést slušné rozpočtové příjmy (odhadují se dolní desítky miliard) s relativně malými negativními dopady. Špatně nastavená může způsobit značné ekonomické škody. Ale to vlastně platí o každé dani.
Autor je ekonom, člen NERV a vedoucí katedry národního hospodářství Právnické fakulty UK
