V čele řady takových zoufalců by se jistě umístilo Irsko, v němž se od října platí nové daně za vodu. Tedy pardon, údajně to jsou „dodatečné poplatky za vodu“, které průměrnou domácnost vyjdou na sedm a půl tisíce korun ročně. Než však Irové stihli tento „kvalitní“ nápad vypískat, vešel v platnost a těžko si troufat odhadovat, zda proti ní demonstranty narvané ulice Dublinu a dalších měst něco zmohou.
O dost více štěstí měli v tomto ohledu Maďaři, kterým jejich vláda chtěla zavést daň z internetového provozu. Co jedno giga, to čtrnáct korun, no neberte to. Zvlášť když by to dělalo maximálně 65 korun měsíčně, aby se občané na síti necítili sprostě odíráni. Desetitisícové davy v ulicích Budapešti naštěstí tamní vládě zahnaly chuť na uskutečnění takových plánů. Ale na jak dlouho?
Děravé rozdavačné rozpočty evropských zemí je přece třeba něčím zalepit. A co je lepšího na lepení rozpočtů než peníze vybrané díky zdanění něčeho, co je nezbytné? Proto navrhuji, zdaňme vzduch. Haléř za nádech a dva haléře za výdech, protože tak vypouštěním oxidu uhličitého znečišťujeme vzduch. Vlády tak alespoň budou mít z čeho pořádně přerozdělovat, abychom se mohli mít ještě lépe.
