Když to celé okořeníte nějakou ironickou šlehou na téma Babišova kolísání mezi češtinou a slovenštinou, můžete jeho výzvu zmuchlat a hodit do koše, tak jak to udělala už dlouhá řada kritiků z řad novinářů i politiků.
Jenže právě to by byla chyba. Babiš se totiž z řad protikorupčních horlivců, které už celé měsíce den za dnem houstnou, přece jenom vymyká. A to především tím, že se nesnaží stavět na vlastní neposkvrněnosti („Korupce je geneticky daná,“ praví agrobaron), ale na tom, že chtivost korumpovaných už překročila jisté meze. Babiš používá úsloví, že „přišel Dalík a přidal tři nuly“, rozuměj řádově se zvýšily požadované úplatky, jež byly do té doby pro velkopodnikatele zřejmě… co? Snesitelné? Přijatelné? Vyhovující? To už přesně nevíme.
Na každý pád je to otřesné sdělení, které nás zavádí na pole hodně nepříjemných, nicméně nutných úvah. Z prakticky nulových výsledků dosavadních protikorupčních snah lze totiž vyvodit závěr, že korupční prostředí v Česku již dosáhlo stadia natolik systémového, že jej nelze rozbít výhradně zvenčí. Lidé, kteří systém vytvářejí a využívají, se mohou občanským aktivitám či velkohubým prohlášením politiků jen smát. Prostě proto, že ani rozhořčené občany, ani tu část politiků, která to snad s bojem proti korupci myslí vážně, k ničemu nepotřebují.
Jestli jsme se už skutečně dostali do této fáze, pak lze systém rozložit jen zevnitř. A rozklad se dostaví ve chvíli, kdy korupce přestane být pro všechny zúčastněné výhodným obchodem. Třeba kvůli rostoucí hamižnosti korumpovaných. Nebo kvůli tomu, že už nestačí uplácet jednotlivé politiky a úředníky, ale že se musí ve velkém sypat do stranických pokladen. Příznakem takového rozkladu může být i Babiš, druhdy host na narozeninových oslavách politiků ze všech stran, dnes bojovník proti korupci.
Není snadné připustit prospěšnost boje prohnilých proti prohnilým, či, budeme-li optimisty, prohnilých proti ještě prohnilejším. Nelze v žádném případě dát nohy na stůl a čekat, že se korupční systém rozpadne sám. Je třeba na něj útočit zvenčí, jinak se nerozloží, ale jen zreformuje.
Ale zřejmě bude zapotřebí v tomto boji přijmout i pomoc zpoza hradeb. Třeba tím, že Babiše a jemu podobné a priori nezatratíme. Nemusíme je hned volit či s nimi plnit náměstí. Stačí jim opatrně a kriticky naslouchat, brát je s rezervou. Přemýšlet o tom, co říkají, bychom měli.
