Martin Čaban: Rozbořená politická kultura

Hejtman Jiří Rozbořil

Hejtman Jiří Rozbořil Zdroj: CTK

To, že olomoucký hejtman Jiří Rozbořil odmítá dobrovolně rezignovat na svou funkci, je smutnou výpovědí o české politické kultuře. Bylo by příliš očekávat, že po pětadvaceti letech vývoje demokracie bude obvinění z trestného činu dostatečným důvodem pro složení veřejné funkce?

Vina za to, že tato otázka působí poněkud naivně, však neleží na straně politiků, rozhodně ne celá. Část jí zcela nepochybně nese i druhá strana. Zásah na Úřadu vlády v červnu 2013, který po pádu vlády a velkém zatýkání skončil trestem za neodvedenou darovací daň za kabelky, předznamenal nový přístup policie a státních zástupců k politikům a politickému rozhodování. A vyústil v situaci, kdy politika a do jisté míry i veřejnost začíná hodnotit, zda je to které obvinění skutečně závažné, nebo nikoli. Což je zhoubné jak pro postavení orgánů činných v trestním řízení, tak právě i pro politickou kulturu.

Může se někdo divit pražskému exprimátorovi a dnes místopředsedovi sněmovního zdravotnického výboru Bohuslavu Svobodovi, že nesložil své funkce tváří v tvář obvinění kvůli Opencard? Vždyť ta kauza je přitažená za vlasy na první pohled. Na něco podobného nyní zřejmě sází i Rozbořil. Jeho stranickému šéfovi a premiérovi Bohuslavu Sobotkovi je třeba přičíst k dobru, že hejtmana k rezignaci dost důrazně vyzval. Víc udělat nemůže, protože tak vyspělou demokracii, aby předseda strany nemohl odnímat funkce získané ve volbách, zase máme. Takže rozhodne zastupitelstvo, v němž sedí sociální demokraté v koalici s komunisty.

Obvinění by mělo být automaticky důvodem k rezignaci. Což ale vyžaduje, aby byla automaticky uznávána autorita trestních orgánů

Chovanec chce zveřejnit detaily kauzy

ČSSD cítí, že ji Rozbořilova kauza může dost poškodit, zvláště zbývá-li zhruba rok do krajských voleb. I proto vyrukoval druhý muž strany Milan Chovanec s tím, aby se hejtman dohodl se státním zástupcem a zveřejnil detaily své kauzy. Že k takto nestandardnímu kroku v trestním řízení, který by mohl narušit celé vyšetřování, vyzývá obviněného muže ministr vnitra, ukazuje, jak složité je dnešní politické uvažování o vině, nevině, odpovědnosti a kultuře vystupování.

Je jasné, že političtí oponenti kauzu využijí k tomu, aby socialisty tepali a připomněli jim oblíbený princip presumpce viny. Ten politici vždy prosazují tak dlouho, dokud rameno spravedlnosti nesáhne i do jejich řad. Naposledy s ním vyrukoval šéf poslanců KSČM. Zda budou stejného názoru i komunističtí zastupitelé v Olomouci, ovšem není vůbec jisté.

Obvinění politika z trestného činu by mělo být důvodem k rezignaci zcela automaticky, což ovšem vyžaduje, aby byla zcela automaticky uznávána autorita orgánů činných v trestním řízení. Že to tak mnozí politici nevidí a že mají po ruce i docela pádné argumenty, je jednou z těch velkých škod, které mají v české demokracii na svědomí pánové Robert Šlachta a Ivo Ištvan. Hledání cesty k nějakému normálu bude ještě hodně dlouhé a hodně komplikované.