Martin Čaban: Vláda má za sebou rok chlácholení

Premiér Bohuslav Sobotka

Premiér Bohuslav Sobotka Zdroj: CTK

První rok vládnutí věnuje každý kabinet především orientaci v terénu. Politologické poučky také říkají, že první a druhý rok jsou příhodné pro zavádění méně populárních reforem, protože voliči jsou shovívavější a vláda může do konce mandátu stihnout politicky kapitalizovat případné pozitivní efekty krátkodobě nepříjemných opatření. Vláda Bohuslava Sobotky se ovšem s politologickými poučkami nezdržuje a první rok své práce věnovala v první řadě chlácholení. Voličstva i sebe samé.

Voliči dostali od vlády několik velkorysých dárečků v podobě porodného na druhé dítě, zrušení většiny regulačních poplatků ve zdravotnictví, zvýšení minimální mzdy a příslibů většího či menšího růstu penzí i platů ve státní správě. V kombinaci s poněkud klidnějším a vlídnějším stylem vystupování jí to v průzkumech veřejného mínění přineslo dlouho nevídanou úroveň důvěry občanů a z úst hlavy státu v její vlídnější chvilce dokonce velmi přehnané označení „vláda naděje“.

V chlácholení sebe samé se vláda také snaží, seč jí síly stačí. Neustále ujišťuje voliče, ve skutečnosti však spíš sama sebe, že všechny ty dárečky se nakonec z něčeho zaplatí. Že zrušením druhého pilíře se z neudržitelného penzijního systému stane jen tak najednou systém udržitelný. Že služební zákon bude fungovat tak, aby potěšil Evropskou komisi.

Bohuslav Sobotka se přes nepříznivý vývoj volebních preferencí snaží přesvědčit sám sebe, že je největším samcem ve vládním stádu. Ministr financí Andrej Babiš se neustále ujišťuje o tom, že není politik, a jestli už tedy přece jen trochu ano, tak mu to alespoň nebrání pořád makat.

Babišův triumf

Je to ale právě ministr financí, komu se za rok ve funkci podařil největší majstrštyk. Svou hroší kůží dosáhl toho, že jeho obludný a všudypřítomný střet zájmů už se většinou bere jako něco, s čím je asi třeba se smířit, nebo je to přinejlepším jako nezměnitelná konstanta vytknuto před závorku, v níž se pak hodnotí každodenní vládnutí.

Všechny výtky a protesty po šéfovi hnutí ANO stekly, aniž se cokoli přihodilo, a tak ministr ministruje a jeho Agrofert spokojeně kyne, částečně i ze státních dotací a zakázek. O Babišových investicích do zdravotnických zařízení, což je další funkční kanál pro veřejné peníze, ani nemluvě. Souběžně s nimi hraje ministr financí nevybíravé hry o křesla ministra zdravotnictví a šéfa největší zdravotní pojišťovny s takovou samozřejmostí, až to bere dech.

Druhý rok však bude vláda muset přece jen alespoň částečně věnovat skutečnému vládnutí. Kromě restů z prvního roku, jako jsou penzijní systém a prováděcí předpisy služebního zákona, čeká českou politiku povinná účast na mezinárodní debatě o extremismu a terorismu. Na tu není nikdo pořádně připraven a Česko by k ní mělo přispět něčím konstruktivnějším než přestřelkami mezi ministrem zahraničí a hlavou státu.