Voličská nálada je taková, antipolitika frčí. Zejména pravicové strany nedokázaly přesvědčit dostatek lidí o tom, že nabízejí něco zajímavého, co Babiš nenabízí. Všechno to halasení o obraně demokracie před estébáky, kmotry a kdovíkterými ještě arciďábly je sice v zásadě sympatické a v jistých kruzích rezonuje, ale to je málo.
Estébácká minulost jistě není okrasa, ale také to není hendikep, který by nešlo překonat šikovným marketingem. Brek nad tímto faktem naproti tomu na odlákání voličů od babišovců ani zdaleka nestačí. Česká pravice udělala další krok na cestě, na níž sleduje šlépěje svých slovenských protějšků. Ještě se, pravda, nedostala k totální fragmentaci, úpadku do bezvýchodných vnitřních šarvátek a ztrátě jakéhokoli politického významu, ale také z této cesty po komunálních a senátních volbách nedokázala uhnout. Před další křižovatkou by se ODS a TOP 09 měly zamyslet. A určitě více nad sebou než nad estébáctvím druhých.
Babiš vše stěží uhlídá
Úspěch ANO v komunálních volbách by nicméně měl na státnickém čele majitele Agrofertu vyrýt pár vrásek navíc. Dosud byly jeho kredit a značka jeho hnutí svázány s uhlídatelným počtem osob – pár ministrů a 47 poslanců, to je stádečko, které si šéf gigantické společnosti hravě srovná do latě. Teď bude hůř. Svými zručnými marketingovými experty se Babiš nechal na plakátech vetknout za záda stovek osob, z nichž větší část pravděpodobně nikdy neviděl, natož aby měl přesnější představu o jejich vazbách a spádech.
Hnutí ANO je přitom mladou a mimořádně úspěšnou politickou silou bez standardních stranických struktur. Gravitace politického úspěchu vždy nevyhnutelně přitahuje určité množství jedinců, kteří doufají, že „bude líp“ hlavně jim. A právě absence filtrů, zdaleka ne dokonalých, ale přece jen za léta vyvinutých ve standardních stranách, tuto gravitační sílu ještě umocňuje.
Babišovci jsou navíc hnutím, které bez nejmenších pochyb stojí a padá se svým současným vůdcem. To je marketingově a organizačně pohodlné, skupině to dodává akceschopnost a homogenní vystupování, ale nese to s sebou i rizika. Především vůdce jako jediná výrazná figura funguje jako hromosvod – v očích veřejnosti nese odpovědnost za veškeré konání své strany na všech úrovních, tedy i za případné budoucí skandály a selhání. A uhlídat 1600 zastupitelů a radních, z toho možná pár desítek starostů a nějaké ty primátory po celé republice, to prostě není v silách jedince. Na to i takový Agrofert potřebuje několik úrovní managementu.
