Hürriyet: Proč se hroutí turecký „mír“?
V posledních dnech plnilo Turecko titulní strany světového tisku svým opožděným vstupem do koalice proti Islámskému státu vedené USA. Byla to zřejmě svého druhu dobrá zpráva. Mezitím nicméně přišlo několik zpráv špatných: skončilo tříleté příměří se Stranou kurdských pracujících a třicetiletá válka s militantním kurdským hnutím opět vzplála. Jsou to samozřejmě související události.
Když sebevražedný útočník z řad IS zabil tři desítky mladých prokurdských socialistů ve městě Suruç, Ankaře to otevřelo oči, pokud jde o hrozbu IS na tureckém území. Ale nejen to. Také to rozezlilo všechny Kurdy, zvláště PKK, která prezidentovu stranu AKP činí, právem nebo ne, odpovědnou za vzestup IS v regionu. Dva dny po útoku militanti z PKK zabili dva turecké policisty přímo v jejich bytech před jejich rodinami.
Turecká letadla pak zasáhla základnu PKK v severním Iráku, PKK poté zavraždila tureckého důstojníka, když byl na procházce po městě se svou rodinou. Jinými slovy, kola násilí, která od roku 2012 stála díky „mírovému procesu“, se znovu roztáčejí. To je zásadní hrozba pro turecký mír a stabilitu, možná větší než hrozba ze strany IS. Koneckonců IS může mít v Turecku pár tisíc sympatizantů. Strana kurdských pracujících jich má miliony.
Al Jazeera: Plavba do nezmapovaných vod
Nikdo příčetný by dnes nemohl říct, že stav politického prostředí v Turecku je dobrý. Nekompromisní zahraniční politika prezidentovy strany AKP už udělala hodně pro izolaci země, která momentálně nemá velvyslance v pěti zemích Blízkého východu.
Turecko postupně stáhlo své zástupce z Jemenu, Sýrie, Egypta, Izraele a Libye. Po útoku v jihotureckém městě Suruç, z nějž je podezřelý Islámský stát, se objevuje mnoho náznaků, že vlna násilí se může ze Sýrie přelít i do Turecka. Udržet bezpečnost na jihovýchodě Turecka není legrace.
Úkolem kurdské politiky je nyní obnovit příměří s tureckou vládou, protože bez něj se nedokáže dostatečně konsolidovat. Eskalace násilí by byla katastrofou a tažením země na pokraj občanské války
Jen malá část syrsko-turecké hranice, která celá měří 900 kilometrů, je pod kontrolou sil loajálních režimu Bašára Asada. Zbytek kontrolují další hlavní hráči syrského konfliktu – Islámská fronta, Svobodná syrská armáda, IS, ozbrojené křídlo Kurdské demokratické unie či Jednotky lidové obrany. Vzhledem k prostupnosti hranice není divu, že Turecko bylo do syrského konfliktu zataženo.
Ztráta v posledních volbách a potřeba koaliční vlády navíc rozkolísala i vnitropolitické pozice vládnoucí strany. V této nejistotě musí AKP čelit nejen hrozbě IS, ale také se potýkat s vlastním kurdským konfliktem.
Kurdové jsou silní politicky, jejich strana HDP zaznamenala ve volbách historický výsledek, i vojensky, neboť pešmergové z Jednotek lidové obrany drží velké části Sýrie a Iráku. Nicméně úkolem kurdské politiky je nyní obnovit příměří s tureckou vládou, protože bez něj se nedokáže dostatečně konsolidovat. Eskalace násilí by byla katastrofou a tažením země na pokraj občanské války.
Kurdistan Tribune: Turecko opouští demokracii
Minulý týden Turecko překvapilo celý svět, když oznámilo rozhodnutí připojit se k americké koalici bojující proti Islámskému státu. Turecko přinejmenším poslední čtyři roky podporovalo nejrůznější islamistické teroristy v Sýrii. Sledovalo tím svůj dobře známý cíl zničit hnutí za osvobození Kurdů, obnovit Osmanskou říši, osvobodit „Jeruzalém“ a stát se vůdcem sunnitského světa.
Začátkem této cesty má být likvidace kurdského snu o národních právech. Bombou, která minulé pondělí zabila 34 mladých lidí v kurdském pohraničním městě v Turecku, vyhlásila Ankara válku Kurdům. To město se ve skutečnosti jmenuje Pirsoz, nikoli Suruç. Pirsoz je jedním z míst v Kurdistánu, jejichž jména Turci změnili během Atatürkovy rasistické války proti Kurdům. Suruç je vnucené turecké jméno.
Mladí lidé tam shromažďovali různé věci pro děti ze zničeného Kobání. A je jasné, že jejich vražda byla připravena vládou. Turecku došla trpělivost, už se nemohlo dívat na kurdskou sounáležitost. Turecká vláda zpřísnila bezpečnostní opatření podél syrské hranice, ovšem nikoli proti IS, ale aby zabránila kurdské přeshraniční pomoci. Turecko nikdy neskrývalo, že kurdské národní hnutí považuje za nebezpečnější než IS.
Úspěchy syrských Kurdů proto Ankara vnímá jako ohrožení národní bezpečnosti. Doufá, že když pošle pár letadel nad pozice IS, dostane se jí politické podpory od USA a NATO, aby prohloubila svou válku proti kurdskému hnutí. To je pravý cíl Turecka. Nechce řešit kurdskou otázku demokratickými a politickými prostředky. Doufá, že Kurdy vyhladí s podporou NATO a západního světa. Je politickou a morální povinností demokratického a svobodného světa zastavit turecký barbarismus.
