Sankce čipového průmyslu Čínu omezí. Pokud je Američané dokážou vymáhat

Takhle vidí umělá inteligence amerického prezidenta Joea Bidena, který zavedl restrikce pro vývoz čipových technologií

Takhle vidí umělá inteligence amerického prezidenta Joea Bidena, který zavedl restrikce pro vývoz čipových technologií Zdroj: E15 (Midjourney)

Významná omezení při dodávkách do Číny, která na americké čipové firmy uvalila administrativa prezidenta USA Joea Bidena koncem minulého týdne, budou Říši středu hodně bolet. Úspěch blokády ale bude záviset na dvou věcech – jak se k celé věci postaví ostatní země, a také na tom, jak dobře budou tyto de facto sankce vymáhané.

To, co 7. října Bidenova administrativa oznámila, je významný odklon od dřívější americké politiky. Ta byla vždy orientovaná na volný obchod a polovodiče v otázkách národní bezpečnosti nehrály takřka žádnou zásadní roli. To se naprosto změnilo – čipy jsou nyní klíčové bitevní pole v obchodní válce s Čínou. USA zcela přesně identifikovaly, kde mohou čínský růst zpomalit, či možná zcela zastavit. Jde jednoduše o ty části výrobního řetězce, ve kterých americké firmy dominují: tedy software pro návrh polovodičů (tzv. EDA), stroje na výrobu polovodičů a komponenty k nim, a to pokud jsou používány k výrobě čipů o velikosti tranzistoru pod 14 nanometrů. Ty nyní jejich výrobci do Číny vyvážet nesmějí.

Čtrnáctinanometrový proces výroby byl tou nejlepší technologií produkce polovodičů v roce 2015. Zákaz se týká také dovozu těch nejmodernějších čipů využitelných především v oblasti superpočítačů a rozvoji umělé inteligence. Zde je racio omezení. Tato technologie má totiž využití ve vojenství, třeba pro simulace letu raket či jaderných výbuchů.

Nynější americké restrikce jsou významně zacílenější, než byla předchozí vcelku chaotická omezování exportu do různých čínských firem, jež předváděla Trumpova administrativa. Více než stostránkový dokument popisující, co americké firmy ve vztahu k Číně a polovodičům dnes smějí a nesmějí, vcelku jasně říká, jak a koho se omezení týká. Dopadá nejen na americké firmy, ale i na americké občany – což způsobilo významné problémy mnoha firmám, jež v Číně zaměstnávají Američany. Ti museli takřka z hodiny na hodinu přestat pracovat. Často jde o Američany čínského původu, kteří teď stojí před nelehkým výběrem mezi svou prací ve staré vlasti, a loajalitou k nové vlasti. Kaž­dopádně software i stroje pro výrobu a návrh čipů jsou záležitost desítek let výzkumu a vývoje a mnoha set miliard dolarů, takže proinvestovat se k soběstačnosti je pro Čínu v krátkodobém horizontu takřka nemožné.

To ale neznamená, že je hotovo. Zásadní bude postoj spřátelených asijských zemí, jako je Korea, Japonsko a Tchaj-wan, které dodávají do Číny celou řadu technologií, z nichž mnohé mají v sobě nějaké americké součásti, na které se omezení vztahuje také. Pročítání japonských, korejských a tchajwanských médií minulý týden ukazuje, že místní firmy se cítí jako „vedlejší oběti“. Zvláště patrné je to právě na Tchaj-wanu, kde polovodičový průmysl tvoří asi 30 procent HDP ostrova. Americké omezení přichází v ekonomicky dost špatnou chvíli. Po dlouhodobém nedostatku čipů, který zvedal jejich ceny a firmy motivoval investovat, totiž odvětví začíná klesat – zpomalování světové ekonomiky a recese, která řadu států postihuje či postihne, významně omezuje poptávku po nových chytrých telefonech a počítačích.

Řada tchajwanských polovodičových společností je úzce provázaná s čínskou poptávkou, s níž se spojily investice do modernizace provozu. Samy jsou také významnými investory v pevninské Číně. Pro Korejce je to také těžká rána, Čína je jejich největší obchodní partner. Americká vláda se snažila korejským firmám, které jsou dominantní hlavně v oblasti paměťových čipů, sankce zmírnit ročním odkladem účinnosti pro jejich továrny v Číně.

A naprosto klíčová bude schopnost amerických úřadů sankce vymáhat. Pro ilustraci – v pondělí přinesl deník The Washington Post informace o tom, že asi padesát amerických firem se přes prostředníky stalo (většinou nevědomě) dodavateli technologií pro vývoj a výrobu raket v Číně. A to i přesto, že americká exportní pravidla explicitně jakékoli dodávky pro čínský raketový průmysl zakazují. Kontrola, zda nedochází k obcházení exportní politiky, je přitom obtížná. Ukazuje to řada příkladů z posledních osmi let týkajících se Ruska, které dokázalo dovážet některé klíčové technologie, stroje a zařízení i přes platné sankce uplatněné EU po obsazení Krymu.

Přes schránkové společnosti ve třetích zemích probíhá dovoz elektroniky do Ruska i teď. Stroje na výrobu čipů jsou samozřejmě větší než iPhone a jsou lépe uhlídatelné, procesory používané v superpočítačích či pro vývoj aplikací umělé inteligence už tolik ne. Bude rozhodně zajímavé sledovat, jak se bude technologické soupeření Američanů a Číňanů dále vyvíjet.

Autor je spolupracovník redakce

Armáda testuje robotického psa

Video placeholde
• Youtube (Weapons of The World)