Pavel Kohout: Politická ekonomie eurofederalismu

Dexia

Dexia

Banka Dexia má bilanční sumu, tedy úhrn všech aktiv, ve výši kolem 170 procent belgického HDP a je na pokraji bankrotu.

Zkusme si pro srovnání představit, že v Česku je na pokraji krachu ústav, jehož bilanční suma v poměru k HDP odpovídá devíti Komerčním bankám. Státní dluh se pohybuje kolem 100 procent HDP. Země je dlouhodobě ochromena vládní krizí, neboť čtyři federální země (Čechy, Morava, Hlavní město Praha a Slezsko) jsou jazykově i kulturně rozděleny a nedokážou spolupracovat.

Jestliže belgická federace neumí vyřešit vlastní finanční krizi, jak by asi dopadla mnohdy vzývaná federace evropská? Nároky na záchranu monster, jako je Dexia, vysvětlují kladný postoj Belgičanů k eurofederalismu a společné fiskální politice. Předlužené vlády a banky mohou na užší integraci jen vydělat. Profesor Paul de Grauwe z univerzity v belgickém Leuvenu propaguje vytvoření Evropského měnového fondu. Kdo by do něj asi nejvíce přispíval? Belgie by spíše čerpala.

Německo se tváří solidárně z jiných důvodů: za dostupný obnos mu kyne naděje „koupit“ si Evropu. Menší Finové či Slováci už tak solidární nejsou. Pochopitelně se začínají ptát, jaké výhody mají za své peníze obdržet.

Federalizace bývá vydávána za zázračný recept na mír a blahobyt. Podobná tvrzení rády papouškují různé autority. Zapomínají, že mezi federativní státy patřila i Argentina. Také Mexiko, Rusko, Indie, Súdán, Bosna a Hercegovina, Nepál, Nigérie a řada podobně stabilních a prosperujících útvarů včetně zmíněné Belgie či bývalého RakouskaUherska. A ano, vynechali jsme Československo.

O zamýšleném modu operandi budoucí evropské fiskální federace vypovídá páteční zpráva z listu Telegraph: „Francie, jež není příliš ochotna riskovat rating AAA pumpováním peněz do svých bank, jež jsou vystaveny silnému riziku ve slabších státech eurozóny, prý hodlá použít záchranný fond (financovaný převážně Německem) na rekapitalizaci svých bank.

Prezidenta Sarkozyho čekají za sedm měsíců volby, což činí z udržení nejvyššího ratingu záležitost o to citlivější.“ Berlín říká, že společný záchranný fond by měl být použit jen jako nástroj poslední záchrany, až dojdou prostředky na národní úrovni. „Jedině, když některá země nevystačí s vlastními prostředky, pak použití EFSF přichází v úvahu,“ řekla Angela Merkelová.

Francouzi se chtějí zahojit na německých penězích. Němci naopak chtějí nechat ostatní nejprve finančně vykrvácet, aby si je pak mohli levně koupit. Tolik stručně k politické ekonomii eurofederalismu. Ještě stručněji v pěti slovech: touha žít za cizí peníze.

Autor je ředitelem pro strategii společnosti Partners