Pavla Palaščáková: O různých státech

Mahmúd Abbás

Mahmúd Abbás Zdroj: profimedia.cz

Není stát jako stát. Palestinci mohli chvíli oslavovat, že mají konečně svůj vlastní, nečlenský, pozorovatelský v rámci OSN. Izraelská reakce ale byla rychlá a snadno předvídatelná. („Říkali jsme, že to v klidu neprojde,“ podotkl k represím ministr financí Juval Steinitz.)

Palestinský „stát“ tak zřejmě nebude mít přístup k příjmům z daní a lidé se v něm kvůli novým židovským osadám nedostanou z jednoho města do druhého. Ale zato budou moci pozorovat, jak si OSN se vzniklou situací poradí.

Jiný neplnokrevný stát se po nedávné aféře s únikem informací stane poněkud orwellovským světem. Každý zaměstnanec Vatikánu bude u sebe od ledna muset neustále nosit kartičku s mikročipem, aby bylo zřejmé, že zrovna nešmejdí v papežově kancléři a neodnáší pod sutanou důležité dokumenty. Opatření se prý obešlo bez protestů. Zlé jazyky tvrdí, že by se díky němu mohla zvednout nejen osobní, ale i pracovní morálka. Pak už nebude na místě vtip, kdy se kdosi na audienci ptá Jana XXIII., kolik lidí pod ním vlastně pracuje. „Asi polovina,“ dostane se mu odpovědi.
Nakonec nejodříznutější stát světa.

Severokorejci vypouštěli za zcela mírovými účely do vzduchu pochybné rakety tak dlouho, až tím začali lézt na nervy i svým tradičním zastáncům, Rusům a Číňanům. Není divu, když Pchjongjang nedokáže ani zaručit, že úlomky nepřesných střel neskončí na teritoriu spřízněných sousedů. Jak praví úsloví: lepší chytrý protivník než hloupý spojenec.