Šéf palestinského Hamasu Chálid Mišál se zastrašit nenechá

Současný šéf hnutí Chálid Mišál sice ustavující dokument hnutí považuje za „pouhý kus historie“ a mluví o toleranci a lidských právech, Izrael však přesto označuje za původce všeho zla, proti němuž je nutné bojovat všemi prostředky.

Chálid Mišál se narodil v roce 1956 jako nejstarší z jedenácti dětí ve vesnici Silwad, která leží pár kilometrů severně od Jeruzaléma. Když byl dítě, vrcholilo v roce 1967 dlouhotrvající napětí mezi Izraelem a okolními arabskými státy Šestidenní válkou. A Mišálovo rodiště patřilo k území, které Izrael dobyl. Vůdce Hamasu (česky Nadšení) často mluví o tom, jak jej tyto události hluboce poznamenaly.

Jeho rodina si našla nový domov v Kuvajtu a mladý Chálid později začal studovat fyziku na Kuvajtské univerzitě. Brzy se zapojil do studentských politických aktivit a podílel se například na založení Bloku islámských studentů. Už ve svých patnácti letech se také přidal k Muslimskému bratrstvu.

Poté, co získal bakalářský titul, se živil výukou fyziky na střední škole. Oženil se v roce 1980 a o čtyři roky později se rozhodl opustit zaměstnání a věnovat se plně tomu, co považoval za nejdůležitější: formování palestinského islámského hnutí. Výsledkem tohoto úsilí bylo v roce 1987 založení jakési odnože Muslimského bratrstva, nazvané Hamas a chápané jako hnutí odporu proti izraelské okupaci.

Mišálovi ale nová domovina nedopřála dlouhého klidu, v roce 1991 vpadla irácká vojska do Kuvajtu a následovala válka v Zálivu. Protože se tehdejší palestinský vůdce Jásir Arafat veřejně postavil na stranu Saddáma Husajna, tisíce Palestinců byly nuceny Kuvajt opustit a Chálid Mišál zamířil do jordánské metropole Ammán. Tam se opět zapojil do aktivit Muslimského bratrstva i hnutí Hamas. Byl tehdy hlasitým kritikem Jásira Arafata i celého mírového procesu. V roce 1996 se stal předsedou politické větve hnutí Hamas.

Atentátem k popularitě

Hamas je západními státy i Izraelem považován za teroristickou organizaci a jeho přední činitelé se mnohokrát stali terči izraelské armády nebo agentů Mosadu. Nechybělo mnoho a Chálid Mišál mohl být dnes oplakávaným mučedníkem v boji proti státu, který dělá vše proti tomu, aby nad ním zavlály prapory Alláha, jak se poeticky píše v ustavující listině Hamasu.
Jednoho zářijového dne roku 1997 si na Chálida Mišála počkali před domem v Ammánu, kde měl kancelář, dva agenti Mosadu. Do Jordánska přicestovali s falešnými kanadskými pasy a jejich úkolem byla likvidace nežádoucí osoby.

Když se nic netušící palestinský vůdce objevil u vchodu, agenti se na něj vrhli a jeden mu vstříkl do ucha neznámou chemikálii. Mišál byl převezen do nemocnice, kde po několika hodinách upadl do bezvědomí, a zatímco lékaři bojovali o jeho život, strhla se mezinárodní diplomatická bouře.

Jordánský král hrozil Izraeli zrušením mírové smlouvy z roku 1994 a snažil se přimět Spojené státy, aby tlačily na izraelského premiéra kvůli poskytnutí protijedu. Tehdejší prezident Bill Clinton se do věci skutečně vložil a Benjamin Netanjahu nakonec protilátku vydal. Lékaři nicméně mezitím na základě příznaků usoudili, že se jedná o velmi silný opioid, který blokuje centra dýchání, a zahájili úspěšně léčbu.

Chálid Mišál | Kovarik

Po této dramatické události došlo k několika výměnám zajatců mezi Izraelem a Palestinci, včetně oněch dvou agentů, jimž zabránil v úniku z místa činu Mišálův tělesný strážce. Předák Hamasu se začal najednou těšit prudce rostoucí popularitě mezi Palestinci. „Hrozby Izraelců vyvolávají dvojí reakci. Někdo se nechá zastrašit, někdo se stane ještě rozhodnějším a odhodlanějším. Já jsem ten druhý případ,“ prohlásil například.

Osud mu ale nachystal ještě jedno nepříjemné překvapení. Když se roku 1999 v Jordánsku ujal vlády nový král, obvinil hnutí Hamas z nelegálních aktivit a z pokusů o narušení míru mezi jeho zemí a Izraelem. Hamas byl jako organizace postaven mimo zákon a mnozí jeho představitelé včetně Mišála byli zatčeni a vyhoštěni z Jordánska. Vůdce hnutí nejprve zamířil do Kataru, ale v roce 2001 si za nové působiště zvolil Damašek.

Ani tam mu ovšem situace nedovolila zakotvit na příliš dlouhý čas. Po deseti letech relativního klidu a svobody, kdy cestoval po světě a snažil se pro své hnutí získávat podporu, vypukla v Sýrii občanská válka. Hamas vyslovil podporu opozici, zavřel svoji kancelář v Damašku a zemi, která se pro Mišála stala jedním z mnoha dočasných útočišť, opustil.

Za všechno může Izrael

Hnutí Hamas není rozhodně jednolitým celkem a dlouho nebylo jasné, který z jeho předáků má navrch. Když ale Izrael v roce 2004 sprovodil ze světa duchovního vůdce hnutí šejcha Ahmeda Jásina a krátce nato regionálního vůdce hnutí v Gaze, stal se Mišál nezpochybnitelnou hlavou Hamasu.

Lidé, kteří se s Chálidem Mišálem osobně setkali, hovoří o jeho umění vytvářet dojem vlastní důležitosti, kterým proslul i Jásir Arafat. Jako snad každý radikál i vůdce Hamasu v průběhu života poněkud zmírnil rétoriku a obrousil hrany. Nyní mu proto hrozí, že se kdysi tolik kritizovanému Arafatovi začne podobat. Ve srovnání s mladými Palestinci horké krve opravdu nepůsobí jako terorista. Chceme-li ale pochopit jeho myšlení, příliš nám to neusnadňuje.

Za diplomatickými (rozuměj: uhýbavými) odpověďmi na zásadní otázky, jako je uznání státu Izrael nebo podoba vysněného palestinského státu, lze vycítit snad jediné. Hluboký pocit křivdy. Například schvalování bombových útoků obhajuje tím, že proti okupantům je třeba bojovat všemi prostředky.

„Zodpovědný je Izrael. Izrael okupuje zemi, Izrael páchá vraždy. Palestinci a Arabové projevili v celé záležitosti tu nevyšší možnou flexibilitu,“ řekl před rokem v rozhovoru pro časopis Foreign policy. Za zmínku rozhodně stojí i toto jeho prohlášení: „Nechceme útočit na civilisty. Proto požadujeme lepší a přesnější zbraně, abychom mohli zasahovat vojenské cíle.“