A toto vše dnes všichni víme díky obětavé práci policistů a vybraných médií. Kdyby měla veřejnost snad málo zábavy s pádem Nečasovy vlády a zprávami o podivném zatýkání různých lidí, vyleze v televizi plukovník Šlachta a samozřejmě v zájmu lidu celému národu pustí policejní záběry ze zatýkání dotyčné ženy. Ekonomickou recesí vyhladovělý národ tu zhýralou luxusní měštku nenávidí, a tak veřejnému ponížení zase radostně zatleská.
Ale je tu také příběh, který se už neposlouchá tak hezky. Jana Nečasová ještě jako Nagyová byla nikoli pouhou sekretářkou, ale vedoucí kabinetu premiéra. Osoba, která zastává takto vysokou funkci, mívá velký vliv. Chodí za ní různí lidé, chtějí různé věci. Jako všimné si třeba k Vánocům či jiným příležitostem posílají dárky. Dárky odpovídají hmotnému zabezpečení dotyčného – Franta dá bonboniéru, miliardář lišku, třeba stříbrnou. Do chvíle, než policie zjistí a prokáže, že Nečasová přijala drahý dar jako odměnu za vykonanou práci, při níž poškodila stát či někoho jiného, je rozhodnutí, zda si dar ponechá, či jej vrátí, jen její věcí. Je to prostě dar.
Sekretářka s 50 tisíci měsíčně
Jenže lid Nagyovou prostě neměl rád. Ještě před spektakulárním zatčením rozčeřila informační vlny akce bývalého rozvědčíka Karla Randáka, který zveřejnil její plat. A hle! Sekretářka brala i s odměnami necelých 50 tisíc hrubého měsíčně (30 tisíc základ plus 230 tisíc roční odměny). Nerozebírejme fakt, že v soukromé sféře by tehdy dostala podstatně víc už jen díky svému sociálnímu kapitálu, na jehož cenu v naší rovnostářské společnosti rádi zapomínáme. Co ale v této souvislosti stojí za připomenutí, je nedávná zpráva, že exšéf kabinetu Jiřího Rusnoka Karel Štongl získal za půlrok práce šest set tisíc korun. Pěkných kulatých 100 tisíc za měsíc. Kde je spravedlivé rozhořčení veřejnosti, kde jsou policisté, tajní, prokurátoři?
Expremiér Nečas si nedávno stěžoval, že vůči jeho ženě je postupováno nehumánně. Má pravdu. Nagyová byla vzata do vazby za čin, jehož podstata, natož společenská nebezpečnost se zdají zatím velmi pochybné. Přesto je s její pověstí a lidskou důstojností nakládáno hůř, než kdyby byla usvědčena ze závažného kriminálního činu, dejme tomu z vraždy.
Veřejnost se ráda rýpe v bahně. Dříve se lidem také líbilo dát provinilce do klece, plivnout si na něj či hodit něčím nehezkým, co je po ruce. Vyválet zločince v dehtu a peří. Možná by takové jednorázové vyválení nakonec bylo pro Nečasovou důstojnější než to, co se jí děje teď.
