Zatím na to nemáme dobrá data, ale pár signálů o tom, že praskla startupová bublina, už se objevilo. Navíc se už teď můžeme opřít o solidní ekonomickou teorii a pár anekdotických pozorování.
Moc nám situaci neulehčí ani definice startupu, sami si zkuste představit, co ještě do této definice zapadá, a co už je prostě obyčejná firma. Startupy jsou obvykle firmy v začátcích, ale tak nějak lze vytušit, že otevřená pivnice na rohu v Žatci není úplně to, co by naplňovalo definici startupu. Na druhou stranu, je Čuprův Rohlík ještě pořád startup, nebo už je to zavedená a fungující firma?
Ostré hranice tu nenajdeme, ale smířit se můžeme jen s teoretickým faktem, že jsou tu zkrátka firmy, které ještě nejsou ve svém ziskovém finále a rozvíjejí se hlavně financováním pomocí venture kapitálu, tedy s vidinou, že znásobí svou velikost a v dohledné době přinesou investorům pohádkové zisky. To vše navíc s obřím rizikem, jinak by to ani ekonomicky nedávalo smysl. Do takového obrázku už se Rohlík vejde, zatímco pivnice na rohu nikoliv.
Za rok 2022 ještě data nemáme, ale v roce 2021 se oproti předchozímu roku zdvojnásobil objem peněz, který jen ve Spojených státech natekl do startupů. Meziroční růst o 100 procent řada komentátorů začala považovat za symbol bubliny. Další z těžce definovatelných termínů, ale vystačíme si s konstatováním, že očekávali hluboký propad, tedy krach celé řady z těchto startupů, případně alespoň významné zredukování jejich budoucích cílů.
Klíčovou roli v letošním roce sehrály instituce, které bubliny propichovat umějí, tedy centrální banky. Ty od amerického Fedu po Českou národní banku ostře a setrvale zasahovaly proti rostoucím inflačním tlakům zvyšováním úrokových sazeb. A jsou to právě sazby, na co jsou startupy významně citlivé.
Kapitál má v tržní ekonomice s vysokými úrokovými sazbami obrovské náklady obětované příležitosti. Dnes se investoři do startupů ptají více než kdy jindy, co jim investice přinese, protože by snadno mohli mít na spořicím či termínovaném účtě, případně na solidních státních dluhopisech, bezpečný výnos třeba i pěti procent, jako je tomu například u českých desetiletých bondů. Musejí si položit otázku, jestli má startup dobře promyšlený byznysplán a monetizaci svého produktu, aby se vůbec vyplatilo mu teď zadarmo svěřovat peníze a obětovat pět procent téměř jistého výnosu každý rok.
S nízkými úroky bylo investiční rozhodování úplně jiné, protože ušlé úroky byly blízké nule, a i pokud monetizační schéma startupů bylo v mlze někde za řadu let, stejně to mohlo investičně dávat smysl. Byly to zaparkované peníze, které mohly něco hezkého vydělat, pokud by alespoň jeden z mnoha startupů nakonec vyšel a dobře vydělával.
Pokud špendlíkem nějaké bubliny mají být rostoucí úrokové sazby, potom dává smysl hledat bubliny tam, kde sazby hrají velkou roli, a to je typicky u dlouhodobých a rizikových projektů. Trh s nemovitostmi není až tak rizikový, ale je dost dlouhodobý na to, aby s ním sazby nadělaly paseku, jako tomu bylo před patnácti lety. Startupy nutně nejsou tak dlouhodobé, ale rozhodně jsou vysoce rizikové a na sazby citlivé.
Přesto jsou investoři stále hodně optimističtí. Někteří dobře věděli, že existuje riziko rostoucích sazeb a při investici to zvážili. Jiní zase vidí, že trhy očekávají v příštím roce drobnou recesi, která by měla úrokové sazby shodit zase dolů, takže je krátký výstřel sazeb vzhůru nijak nerozhodil. Ostatně, covidová doba pro ně byla divoká i bez ohledu na sazby.
