Zápisník Jana Stuchlíka: Drahé úspory

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Miroslav Chaloupka, E15

Česko nechce, aby si Evropská unie uložila, že do roku 2030 bude spotřebovávat méně energie než v současnosti. Argumentuje mimo jiné tím, že tato povinnost bude drahá. Odhlédněme od skutečnosti, že naprostou většinu peněz na úsporná opatření v příštích letech dodají evropské strukturální fondy, tedy státní rozpočty jiných států.

Vláda přitom dělá dost pro to, aby se motivace k úsporám v budoucnu ještě více prodražila. Platí to přinejmenším v oblasti elektrické energie.

Od roku 2016 by měla platit nová podoba tarifů za distribuci a přenos elektřiny. První náznak, jak by mohly vypadat, ukazuje novela zákona o podporovaných zdrojích. Poplatek za zelenou energii se napříště bude vybírat fixní částkou podle velikosti jističe u domácností a podle velikosti rezervované kapacity připojení u firem. Jinými slovy, zhruba se dvěma třetinami výdajů za elektřinu spotřebitelé nehnou, ať už budou pálit či spořit energii podle libosti.

Pokud by tedy Česko mělo unii slíbit, že zvýší úspory energie, muselo by si připravit větší balík peněz. Ze samotných nižších účtů za proud se totiž investice do účinnějších spotřebičů nezaplatí. Aby tato zařízení někdo kupoval, bylo by třeba vyšší finanční motivace.

Týká se to hlavně firem, které se už teď o investice do energetických úspor přiliš nezajímají pro jejich nízkou výnosnost – a ta kvůli změně tarifů bude ještě nižší. Pokud by nebyly peníze na dotace, mohla by vláda samozřejmě úspory nařídit. To se ale nebude zamlouvat nikomu. Potíž spočívá v tom, že unie si nakonec nějaký závazek dá. A pro Česko to pak bude opravdu drahé.