Čím víc, tím lépe? Ani v případě peněz to neplatí do nekonečna, říká filantrop Petr Sýkora

Petr Sýkora s kamarádem Janem Černým budovali od první poloviny devadesátých let firmu Papirius na prodej kancelářských potřeb. Na svém vrcholu zaměstnávala 800 lidí a působila v pěti zemích. V roce 2006 ji prodali a byznys vyměnili za charitu, založili českou pobočku nadace Dobrý anděl, která pomáhá rodinám zasaženým vážnou nemocí.

Důvod pro tuto radikální životní otočku byl dvojí. „V jisté fázi jsme pochopili, že Papirius už asi nezdesetinásobíme a období nejrychlejšího růstu máme za sebou. A pak jsme si říkali, že by stálo za to zkusit v životě ještě něco úplně jiného,“ popisuje Sýkora.

Klíčovým impulsem byl moment, kdy do Prahy přijel budoucí slovenský prezident Andrej Kiska představit koncept Dobrého anjela českým podnikatelům. „Okamžitě nám došlo, že by to mohlo být užitečné a že pro takový projekt máme ideální předpoklady. Spojovali jsme v sobě osmnáct let zkušeností z byznysu, kontakty, peníze i čas na to, abychom mohli provoz nadace v prvních pěti letech kompletně zafinancovat,“ vzpomíná Sýkora.

Pomáhat je přirozenost

Začátky nadace si přesto vyžádaly obrovské úsilí. Oba zakladatelé pracovali v tempu, na které byli zvyklí z byznysu – deset až dvanáct hodin denně. „Oproti našim podnikatelským začátkům to ale bylo snazší v tom, že už jsme tolik nezakopávali. Byli jsme zkušenější, méně divocí, a hlavně nám hned od startu spousta lidí pomáhala,“ líčí Sýkora.

K podpoře organizace se postupně přidávali další podnikatelé a před pár lety se začaly překvapivě objevovat i první odkazy ze závětí. Spolu s penězi zakladatelů tak vznikly tři stabilní pilíře, které kryjí provoz celé organizace.

Díky tomu mohla nadace loni rozdělit přes 430 milionů korun, které jí dárci – Dobří andělé – zaslali a které následně odeslala v plné výši na pomoc rodinám. Darují je lidé, kteří mají podle Sýkory empatii a dokážou si představit, jaké to je, když rodinu zasáhne těžká nemoc. Zároveň se bez ohledu na výši příjmu sami necítí chudí a pravidelně se dělí o část svého jmění, protože pomoc druhým považují za přirozenou součást života. Provozní náklady nadace, které však hradí zakladatelé nadace a další filantropové, přitom tvoří jen tři procenta z přerozdělené pomoci.

Pravidelných přispěvatelů už má nadace, která letos slaví patnáct let na trhu, kolem 100 tisíc. Na druhé straně systému dnes stojí necelých pět tisíc rodin, což vychází zhruba na jednoho příjemce na dvacet Dobrých andělů. Princip funguje jednoduše: všechny vybrané peníze se na konci každého měsíce dají na jednu hromadu a do haléře se rozdělí potřebným.

„Samozřejmě jde o to, aby byla tato houpačka vyvážená, což se dnes při takto velkých číslech daří. Na začátku se to sice mohlo zhoupnout, ale naštěstí se to nestalo,“ líčí Sýkora. Podotýká však, že ambicí nadace není finanční starosti rodin vyřešit kompletně, ale spíše jim ulehčit. „Aktuálně rodiny dostávají kolem 7,5 až osmi tisíc korun měsíčně. Před patnácti lety to bylo zhruba 3,5 tisíce,“ vyčísluje.

Mít strategii a neustále inovovat

Za pozitivní považuje, že se Češi postupně učí pomáhat stále systematičtěji, a to nejen finančně, ale i dalšími způsoby. Zároveň se v Česku formuje silná skupina filantropů a mecenášů, kteří sami financují řadu velkých projektů. „Chce to svůj čas, ale v tomto ohledu se neustále posouváme a kultivujeme,“ hodnotí Sýkora. Na roli státu se přitom dívá pragmaticky: „Řekl bych, že nám situaci v zásadě nekomplikuje. A to mi úplně stačí. Vlastně bych nic víc ani neočekával.“

Vedení nadace se podle něj v mnoha ohledech podobá řízení klasické firmy, takže podnikatelské zkušenosti jsou zde obrovskou výhodou. Klíčové je především jasné vědomí toho, proč organizace existuje, jakou má strategii a co naopak dělat nechce. „Schopnost držet se pevně stanoveného směru je něco, co jsme si přinesli právě z byznysu,“ říká.

Neméně důležitá je pro nadaci schopnost neustále inovovat. Dobrý anděl sice nemění svůj název, logo, základní hodnoty ani zmíněnou strategii, ale všechno ostatní je v neustálém pohybu. „Mění se software a stále větší roli hraje umělá inteligence. Inovujeme webové stránky, formu komunikace s dárci i způsob, jakým se rodiny hlásí o pomoc a jak jejich žádosti vyhodnocujeme. Právě v tom mimochodem spočívá naše největší know-how,“ uzavírá Sýkora.

Láska k moudrosti

Vedle filantropie se někdejší úspěšný podnikatel více než 20 let věnuje studiu filozofie. „Jádro toho slova znamená láska k moudrosti. Myslím si, že má smysl, aby každý z nás usiloval o její kousek, protože ji potřebujeme, abychom se ve světě vyznali,“ přibližuje své pouto k matce veškerého vědění.

Změnila tato věda nějak jeho pohled na finance? „Člověk s jistým stupněm vyzrálosti i bez hlubšího studia pochopí, že peníze jsou báječný vynález, ale mají svá omezení. Ani u nich neplatí do nekonečna, že čím víc jich máte, tím líp,“ říká Sýkora. Zároveň soudí, že pocit dostatku poměrně málo souvisí se skutečným stavem bankovního účtu.

Co úspěšného podnikatele překvapilo na lidech z neziskových organizací? Proč ho neláká návrat do byznysu? Nejen to se dozvíte z rozhovoru s Petrem Sýkorou.