Doba po sametové revoluci znamenala období svobodného podnikání a všech možných příležitostí. Pavel Varga s Jiřím Černým v roce 1992 chtěli v Plzni otevřít obchod s lihovinami, ale rum a vodku prodával kdekdo. A tak se vrhli na speciality a dovoz pravých koňaků, armagnaků, portských vín či sherry, které tehdy Češi ještě příliš neznali – a nakonec absintu.
U něj také zůstali a i když obchod brzy zavřeli, v roce 1994 spustili vlastní malou výrobu absintu. Ta v městečku s nejvyšší koncentrací producentů lihovin v Evropě – Prádle na Plzeňsku – funguje pod názvem L’Or special drinks dodnes. K tomu přidali i dva absintové bary. První před čtyřmi lety v pražské Jilské ulici, který funguje i jako malé muzeum.
Návštěvníci jej mimo jiné nyní na hodnotícím webu Trip Advisor zařadili na páté místo z 88 v kategorii Noční život v Praze, a to před podniky jako Lucerna Music Bar či Prague Beer Museum nebo Kavárna Slavia. Druhý bar přibyl o rok později na náměstí Franze Kafky. Na jaře pak výrobu rozšířili o producenta dalších spíše speciálních lihovin, likérku v Dolním Bousově vyrábějící značky Glenn Hill, takže roční obrat celé skupiny nyní činí zhruba 60 milionů korun.
„Vždy jsem chtěl jít cestou specialit. A mezi ně patří absint, protože pravý koňak či armagnac v Česku nevyrobím. To je možné jen v daných oblastech, zatímco u absintu to geograficky omezeno není,“ říká Pavel Varga, proč se začali věnovat výrobě svého Staroplzeneckého absinthu, který vozí mimo jiné i do dalekého Chile. „Absint má svůj příběh a každý sortiment, který jej má, se pro zákazníka stává zajímavým,“ míní.
Absint se zrodil na konci 18. století ve Švýcarsku. Brzy ale začal být opředen řadou pověstí a mýtů. Podle některých způsoboval kvůli toxické látce thujon závislost zvanou absinthismus, podle jiných byl příčinou halucinací, jiní zase tvrdili, že způsobuje schizofrenii.
Přesto anebo snad právě proto byl absint velmi oblíbený mezi francouzskými či anglickými umělci druhé poloviny 19. století. K jeho náruživým pijákům patřil malíř Vincent van Gogh, holdovali mu i Paul Verlaine, Henri de Toulouse-Lautrec nebo Oskar Wilde. K pozitivnější pověsti absintu ale ani oni zřejmě nepřispěli.
Jeho výroba a prodej byl po stoupajících stížnostech ze stran prudérní veřejnosti od konce 19. století v řadě evropských zemí i v zámoří zakázán včetně rodného Švýcarska. Tam k tomu přispěla zejména kauza plnící titulní stránky novin, kdy Jean Lanfray v srpnu 1905 povraždil celou svou rodinu a poté zkusil zabít i sebe. Při vyšetřování se zjistilo, že ráno předtím vypil dva panáky absintu. Na základě této aféry vznikla ve Švýcarsku petice, jejímž výsledkem byl nakonec zákaz výroby a prodeje absintu, kterým se nechali inspirovat i v dalších zemích. To, že Lanfray kromě absintu poté vypil asi sedm sklenic vína a šest sklenic koňaku, už veřejnost tolik nezajímalo. Mezi výjimky ale kupodivu patřily kromě Velké Británie i české země a pozdější Československo.
„To je jeden z důvodů, proč jsme otevřeli muzeum absintu. Chtěli jsme mu udělat osvětu a ukázat, že to není žádný zabiják, kterého si člověk v restauraci dá pár panáků a za hodinu padne,“ říká Varga. Na špatné pověsti absintu se totiž v posledních desítkách let podepsal i zcela špatný způsob jeho podávání. V Česku se stejně jako další alkohol popíjel v panácích. Správný způsob podávání ale spíše připomíná obřad stejně jako u čaje či kávy a zahrnuje absintovou fontánku, kde se voda smíchá se suchým ledem a přes absintovou lžičku se přecedí do hrníčku s jedním panákem absintu.
Povznést absint na vyšší úroveň se přitom snaží v Absinterii i jinak. K dostání jsou tak absinty snad z celého světa, ale je možné ochutnat i řadu dalších výrobků. Mezi nimi nechybí míchané nápoje, absintová zmrzlina či absintové pivo. Přilákat příznivce se snaží i pořádáním literárních čtení, koncertů a výstav.
Atmosféru podniku v Jilské pak doplňuje malé muzeum v podobě řady všech možných artefaktů souvisejících s hlavním nápojem podniku. Je možné si prohlédnout staré fontánky, lžičky a etikety, některé původní a staré i sto let a více. Nepřehlédnutelný je zejména zbytek sbírky starých či vzácných lahví, které Vargovi celníci při lednovém tažení proti nekolkovanému alkoholu nakonec ponechali. Lahve i další památky získává Varga na cestách po Evropě i v dalších zemích. „Když se tomu člověk věnuje dvacet let, tak už ví o spoustě různých speciálních míst. Něco jsem sehnal v Paříži na bleších trzích, něco přes internet, ale i známí nějaké věci přinesli,“ podotýká.
Ačkoli jej stejně jako další výrobce postihla prohibice ze září 2012, ať už na tržbách či na vyšší opatrnosti spotřebitelů, do budoucna se dívá s optimismem. „Zájem o absint určitě stoupá. Už jen proto, že se z klasických hospod přesunul do podoby kulturního pití. Také množství výrobků v běžné obchodní síti je velmi kvalitní. Naši výrobci se hodně zlepšili,“ uzavírá.
| Zelenkavý byznys |
|---|
| Absint je tvrdý alkoholický nápoj, který se vyrábí především z pelyňku, anýzu a fenyklu |
| V zahraničí se vyráběl máčením těchto bylin a dalších v alkoholu a následnou destilací, v českých zemích se destilace obcházela a nápoj byl spíše likérem |
| Společnost L’Or special drinks vyrábějící absint založili Pavel Varga a Jiří Černý v červnu 1994, její obrat dosáhl v roce 2012 zhruba 50 milionů korun |
| Bar s muzeem Absinterie vznikl v roce 2010 v Jilské ulici v Praze, o rok později přibyl další na náměstí Franze Kafky |
| Letos na jaře koupila L’Or special drinks podíl ve výši 75 procent ve společnosti AP Liquors provozující likérku v Dolním Bousově na Mladoboleslavsku |
