Je to výjimečná chvíle, ale minulost nejde přehlédnout. Jaké krásy skrývají husté a temné lesy ve středních Čechách? Jaký podpis tady nechaly armády totalitních i demokratických režimů? Brdy dodnes zůstávají krajinou neznámou. Teď čekají na turisty.
Výhled z Jindřichovy skály nad údolím Červeného potoka je impozantní. Čistá krajina bez drátů elektrického napětí, stožárů, vysokých staveb. „Je to výjimečné, kromě vojenských a drobných lesních objektů je zdejší krajina bez výrazné zástavby,“ říká Bohumil Fišer z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, šéf CHKO Brdy. „Spolu s klidem, který tady vládne, je to na Brdech nejatraktivnější. Proto chceme eliminovat další výstavbu, třeba i rozhleden.“
Přitom Jindřichova skála bývala vyhledávaným turistickým cílem. Vzpomínkou na tyto doby je litinové zábradlí nad útesem, které tady před sto lety nechal postavit Klub českých turistů.
Ze skály, kolem které vzniklo odpadáváním skalních bloků kamenné moře, je výhled na zalesněný Velký Jeskřipec, za ním Jinecké hřebeny. Dominantu tvoří vrch Beranec se zříceninou hradu Valdek, která pyšně vykukuje z hustých lesů.
Izolovaný prostor pro vyvolené
Vydávám se na Valdek. Před gotickou zříceninou, kterou si oblíbili i Karel Hynek Mácha nebo Božena Němcová, narážím na problém. Ceduli se zákazem vstupu, kvůli nestabilnímu zdivu.
Nejen Valdek a Jindřichova skála, ale i vrcholy Hřebenec, Třemšín, Jedová hora nebo Padrťské rybníky – místa, která po dlouhá léta jako by neexistovala. Nejdřív si je zabrala armáda první republiky, pak nacisté, komunisté na Brdy vyhlásili úplné embargo. „V tomto čase se nemohly publikovat ani práce o přírodě a památkách tohoto území. Zkrátka to tehdy byl jen izolovaný,prostor‘, vytržený z veškerého kulturně historického kontextu,“ píše Jan Čáka v knize Střední Brdy – krajina neznámá.
Zákaz vstupu visí i u vstupu do další oblíbené památky, loveckého zámku Tři Trubky poblíž soutoku Třítrubeckého a Padrťského potoka. Koncem 19. století ho nechal postavit Jeroným Colloredo-Mansfeld. V pozdějším reprezentativním sídle armády spali například prezident Tomáš Garrique Masaryk, Eduard Beneš, nacistický polní maršál Walther von Brauchitsch, komunističtí prominenti v čele s tehdejším ministrem obrany Martinem Dzúrem.
A nakonec si zámek oblíbila ministryně obrany Vlasta Parkanová. „V budoucnu tady bude Dům přírody Brd, návštěvnické centrum, které by mělo přiblížit historii a současnost Brd,“ plánuje Bohumil Fišer. „A když budete mít štěstí, tak do dvaceti minut narazíte ve vodě na vzácného raka říčního,“ ukazuje u potoka. Turisté zatím musejí ocenit hlavně přírodní krásy Brd.
Lufťáci z Prahy a Plzně
„Když se tady zastavíte, tak poznáte, co to jsou Brdy,“ říká na hrázi u Hořejšího Padrťského rybníka Bohumil Fišer. Krajina kolem je opravdu půvabná, hladina se třpytí do nedohledna, před námi se rýsuje zalesněný vrchol Kočka. A hlavně je tady klid, civilizace kdesi daleko. „Dva nejvýše položené rybníky v Čechách jsou právem chloubou Brd, zahnízdil tady i vzácný orel mořský,“ doplňuje Bohumil Fišer. Dodnes impozantní dílo vzniklo v 16. století a před válkou to sem táhlo nadšené turisty a přírodovědce. A hlavně „lufťáky“
z Prahy a Plzně, kteří se do zadumaných Brd jezdili nadechnout. V nedaleké obci Padrť si lidé z měst pronajímali byty na léto, například básník Karel Toman nebo herec Eduard Vojan, u Dolejšího rybníka bývala oblíbená pláž. Skauti si tady založili svůj první tábor v Čechách. Dnes už je koupání zakázáno, aspoň podle cedule u břehu. A minulostí je i vesnice Padrť, v níž ještě v roce 1930 žilo přes 250 lidí a stály zde čtyři hospody…
Konečný verdikt padl v roce 1952, napochodovali sem vojáci, vykáceli stromy, pobořili domy, Brdy proťali cestami. A louky v místech bývalé obce Hrachoviště začaly brázdit těžké stroje – ostatně vojenská autoškola tady zůstává i po zrušení vojenského újezdu.
Vojáci pomohli přírodě
Podobného osudu se vedle Hrachoviště a Padrtě dočkaly také obce Kolvín, Přední a Zadní Zaběhlá a Velcí. Že kdysi býval život v Hrachovišti, dnes připomíná už jen opravená stodola, pomník a čtyři velké lípy, které místní zasadili v roce 1918 na počest vzniku Československé republiky.
Všechno ostatní komunisté srovnali se zemí, i pomníky z války. „Podívejte, takové tůně jsou ideální. Nedrží se v nich predátoři, a proto v nich může žít ohrožená kuňka žlutobřichá i vzácný listonoh letní,“ ukazuje Bohumil Fišer na Hrachovišti na obrovskou kaluž. Paradoxně se díky armádě na cestách brázděných vojenskou technikou zabydlely vzácné živočišné druhy. Cenná je i flóra. Uvidíte tu hořec hořepník, upolín a hlavně kosatec sibiřský.
Dnes se střílí. Uzavřeno
Brdy byly už od konce 19. století vyhledávanou alternativou Šumavy. Klub turistů postupně vyznačil několik tratí a lidé tak mohli objevovat krásy syrových koutů. Vojáci si na Brdy začali brousit zuby hned po vzniku Československa.
Lidé se ale podle Jana Hajšmana, autora knihy Brdy opět otevřené, svého oblíbeného výletního místa odmítali vzdát a strhla se válka o Brdy. „Protestovaly obce, Klub českých turistů, Československá botanická společnost, ale i známé osobnosti v čele se spisovateli Jiráskem, Raisem, Staškem nebo Krásnohorskou. Připojili se k provolání českých vědců na ochranu Brd,“ píše Jan Hajšman.
Marně. Vláda projekt dělostřelecké střelnice v Brdech schválila v roce 1926. O rok později dopadly na vrch Jordán první dělostřelecké granáty. Zpočátku byli vojáci k turistům velkorysí, pokud se nestřílelo, bylo území a okolní lesy přístupné.
Počátek a doba střelby se oznamovaly předem v novinách, oznámení viselo na nádražích, na okresních i obecních úřadech. Na cestách se uzavíraly závory s nápisy: „Dnes se střílí. Uzavřeno.“
Přísný zákaz vstupu do oblasti přišel až s vojáky wehrmachtu. V roce 1945 se do prostoru brdské střelnice vrátil předválečný režim. Zásadní zlom přišel v roce 1952, kdy komunisté Brdy uzavřeli. Na dlouhých 40 let.
Vojenská plocha u Jordánu zůstává i dnes nepřístupnou oblastí. Je ale veřejným tajemstvím, že se zvědavci v této lokalitě s překrásným výhledem na okolní hřebeny běžně na vlastní nebezpečí potulují. A bunkr na Jordánu, který si zahrál ve filmu Obecná škola, zdobí hanlivý nápis Heroin léčí.
Památník lidské blbosti
Sedím v Grilu Míšov na okraji stejnojmenné vesnice. Malé svérázné občerstvení je slavné. Vždyť se tady zastavil i tehdejší ministr Petr Nečas nebo bývalý americký ministr obrany Donald Rumsfeld. Přivedlo je sem jednání o umístění amerického radaru. Kóta 718, kde měl stát a kde se skalní odpůrci zbrojení přivazovali ke stromům, je odsud vzdálená asi kilometr.
Ale jsme tady kvůli jiné válce – té studené, během které se zuřivě jaderně zbrojilo. Kousek od Grilu Míšov je naprosto unikátní Atom muzeum, které spravuje Nadace železné opony. Rusové tady skrývali jaderné hlavice. „Je to dotek satana. Je to památník blbosti minulého století,“ říká o bunkru Václav Vítovec, předseda správní rady nadace.
Sedáme do auta a míříme do střeženého prostoru. Velkou bránu otevírá jeden z vojáků, do Atom muzea je to ještě asi minuta jízdy. „Bývalo to nejstřeženější místo u nás,“ vysvětluje mi cestou Václav Vítovec. „Sovětští vojáci sem vtrhli v roce 1968 a zůstali dlouhých 22 let.
Bydleli tady, měli hřiště, saunu, děti chodily do školy. Mohli sem jen Rusové, ani české vojáky do prostoru nepustili.“ Václav Vítovec spolu se svými kamarády, fotografem Milanem Linhartem a kolegou Milanem Skočovským, otevřel Atom muzeum před třemi lety. „Zvěrstva minulého století se už nikdy nesmí opakovat. Chceme varovat budoucí generace,“ říká.
Pokusy a omyly jaderného zbrojení
Tito tři nadšenci procestovali a viděli na vlastní oči jaderné továrny od Kazachstánu přes Norsko po Ameriku. A mohli tak poskládat složitou mozaiku jaderného běsnění.
O něm promlouvá i jaderný reaktor, který před pádem železné opony vyrobila plzeňská Škodovka a dnes stojí před bunkrem. Jeho šestitunové dveře otevírá Milan Skočovský a říká: „Tady bylo uloženo asi 60 jaderných hlavic v bojové pohotovosti. Na povrch to vyplavalo až po roce 1990.“
V Atom muzeu se dozvíte všechno o sovětském a americkém jaderném zbrojení, o dopadech jaderných havárií, pokusech a omylech. A jako protipól o mírovém využití jaderné energie, která je demonstrována na Temelínu.
Část výstavy je věnována také invazi v roce 1968 a železné oponě. Novinkou mezi vystavenými exponáty je model reaktoru atomové bomby. „Rusové to tady měli kupodivu výborně zabezpečené.
Do prostoru, kde byly hlavice uložené, mohlo jen osm lidí, nikdo jiný se sem nedostal,“ dodává Milan Skočovský. Bunkr má nadace vypůjčený od Ministerstva obrany. Zájemci o prohlídku se musejí předem objednat. Do střeženého prostoru zatím vojáci nikoho nepustí.
„Rádi bychom se stali vlastníky a z části dnes již zničené stavby bychom udělali důstojné návštěvnické centrum. Tak, jak to je ve světě běžné. Samozřejmě chceme zachovat jedinečný genius loci,“ plánuje Václav Vítovec.
U Němých generálů
„Zákaz vstupu! Prostor bez pyrotechnické asanace.“ Často na tyto výstražné cedule narážím cestou po brdských lesích. Území bývalého vojenského újezdu sice přešlo pod civilní správu, armáda po sobě ale ještě musí zlikvidovat nevybuchlou munici. Ze 13 000 hektarů mají v tuto chvíli uklizenou polovinu.
Čisto by mělo být do konce příštího roku. „Turisté, kteří i přes zákaz do míst budou vstupovat, hazardují s vlastním životem. Situaci by v takovém případě řešila Vojenská policie,“ varuje tiskový mluvčí Ministerstva obrany Petr Medek.
Některé cedule ale zůstanou. Z celkové plochy bývalého vojenského újezdu Brdy (26 tisíc hektarů) si armáda ponechala 3200 hektarů. Například lokalitu, pro kterou se vžil název U Němých. Je to jedno z nejstřeženějších území v Česku. Sem mohou jen vyvolení. A jen ti vědí, co vše se uvnitř skrývá.
Tajemství odmítají vyzradit, proto se jim říká útvar Němí. Za mlčenlivost prý dostávají vysoké odměny. „Podle rozšířených domněnek by zde mělo být vyraženo do podzemí jedno z několika hlavních velitelských stanovišť (HVS), vystavěných v období studené války a určených k úkrytu generality československé či české armády při případném raketovém napadení státu,“ píše se na Wikipedii.
Kudy? Po proudu řeky
Pokud se dnes vydáte do bývalého vojenského prostoru v Brdech, nečekejte žádný turistický servis. Toulání po tomto kraji je romanticky syrové. Jen pěšky, auto musíte nechat v okolních vesnicích nebo na odstavných parkovištích.
Svačinu s sebou, žádné občerstvení uprostřed lesů nestojí. Základní turistická infrastruktura se teprve chystá. V plánu jsou odpočívadla, stojany na kola, zimní běžecké trasy, nové cyklistické a turistické stezky. Naučné trasy povedou po hřebenech, po stopách dělostřelectva nebo po vysídlených brdských obcích. Klub českých turistů je začne připravovat s jarním počasím.
Aktuální mapy dnes neexistují, čeká se, až vojáci prostor zbaví všech výbušnin. Mobilní signál všude nefunguje, je lepší mít mapy stažené v mobilu. Cestou můžete potkat 42 důležitých bodů – tabulek s důležitými telefonními čísly a souřadnicemi, kde se zrovna nacházíte. A pokud opravdu zabloudíte a nevíte už kudy kam, rada je snadná. Vydejte se po proudu řeky, ta vás z lesa vyvede.
Výstavbu tady nepovolíme
Jaká budoucnost vlastně čeká tento dnes výjimečný prostor? Podaří se zachovat krásu a syrovost brdských lesů, oblíbených houbaři a milovníky borůvek a brusinek? Podaří se uchránit množství studánek s pitnou vodou i pro další generace?
„Bude jistě krásné, otevře-li se tento les, dosud sloužící jen armádě, opravdu všem lidem. Ale současně tu vyvstává nebezpečí. A to zejména v podobě developerů, mnohdy v naší společnosti mocných, kteří se těší na vpád do tohoto panenského území. Lze si představit, jak by dopadly například břehy Padrťských rybníků i mnoho dalších míst. Doufejme, že se tak nestane,“ říká pro Lidé a Země spisovatel Jan Čáka, velký znalec zdejších lesů a vrchů.
Podle Bohumila Fišera z CHKO by ale klid zdejší krajiny nemělo v budoucnu nic rušit. Žádné výstavby nových restaurací či hotelů nejsou v plánu. Ochranáři budou dělat vše pro to, aby zachovali ráz krajiny. „Všechna místa jsou nějak chráněná, výstavbu tam nepovolíme. Turistický servis budou mít lidé v okolních obcích. To chceme jak my, tak obce lemující Brdy,“ dodává Fišer.
DALŠÍ VÝLETY V OKOLÍ
JEDOVÁ HORA Ve zdejším dole se těžilo už od pozdního středověku. Dnes ho připomíná hluboká díra do země. Kromě rud železa, krevele a sideritu se tady těžil i jed. Hlavně rumělka s vysokým obsahem rtuti. Dvakrát ročně tady hutníci pořádali velkolepé slavnosti. Pivo a víno teklo proudem. Těžba ustala v polovině 19. století.
LETIŠTĚ HEJLÁK Vojenské letiště dnes slouží spíše jako seřadiště vojenské techniky při cvičeních. Při nich odtud také operovaly bitevní vrtulníky AH-64 Apache. Policie letiště využívá k cvičení konfliktních situací s davy a natáčel se tady hollywoodský film o atentátu na Heydricha Anthropoid.
VRCHOL PRAHA Z druhého nejvyšší vrcholu Brd je výhled až k pohraničním horám. Za druhé světové války tady fungovala důležitá radiolokační stanice německé Luftwaffe. Její pozůstatky jsou unikátní technickou památkou. Stojí tady také meteorologický radar.
VRCH HŘEBENEC Najdete tady unikátní kamenné moře. Kamenná moře, která vznikají odpadáváním velkých skalních kusů, jsou pro Brdy typická. Podobná najdete na mnoha dalších místech v Brdech, např. v severní části na Plešivci.
TŘEMŠÍN Vrch (827 m) na jižním okraji Brd, na jehož vrcholu najdete pozůstatky gotického hradu Třemšín ze 14. století. Zbyly z něj pouze základy dvou bašt a věže s příkopem, přes který vede kamenný most. V době národního nadšení se na kopci konaly velké národní poutě, na které přišlo až pět tisíc lidí.
Článek vyšel na webu časopisu Lidé a Země
