Jan Kohout: Česko může být jedním z dopravních uzlů hedvábné stezky

Prezidentův poradce Jan Kohout

Prezidentův poradce Jan Kohout Zdroj: Michael Tomes, E15

Jan Kohout založil Institut nové hedvábné stezky. Minulý týden uspořádal první seminář o spolupráci Česka a Číny. Mezi účastníky chyběli zástupci vlivné Česko-čínské smíšené obchodní komory, které šéfuje Jaroslav Tvrdík. „Každý se tématu Číny věnujeme z jiného konce. My nemáme ambici říkat českým firmám, s kým mají spolupracovat na čínské straně, nebo organizovat návštěvy a delegace,“ říká Kohout, který působí také jako poradce prezidenta Miloše Zemana pro Čínu.

V Česku už působí několik spolků, komor či firem, které se zabývají kontakty s Čínou. Čím se od nich liší váš Institut nové hedvábné stezky?

Hlavní důvod založení institutu je samotná čínská iniciativa nové hedvábné stezky. Považuji ji za dlouhodobou strategii, která má globální dosah a přináší celou řadu příležitostí pro všechny zúčastněné země. Česko by se této příležitosti mělo chopit. Cílem institutu je rozvíjet téma hedvábné stezky nejen v souvislosti s Čínou, ale také v souvislosti se vztahy Česka s ostatními asijskými zeměmi. Smyslem není primární podpora hospodářských vztahů, ale vyhledávání příležitostí a témat, kde by se Česko mělo angažovat.

Jak by to konkrétně mělo vypadat?

Především celý Institut nové hedvábné stezky není veřejnosti úplně známý. Má dimenze kulturní, vzdělávací, zahrnuje spolupráci vysokých škol a vědeckých pracovišť, oblast moderních technologií. Nejde proto jen o zastupování čínských firem v Česku a českých firem v Číně. Jde také o spolupráci na třetích trzích, zejména ve Střední Asii. Takto to zatím v Česku vnímáno není.

To, jak líčíte roli vašeho institutu, vypadá na práci pro jeden slušně velký analytický ústav. Jaké máte zázemí?

Ve správní radě máme řadu členů, kteří mají zázemí. Role institutu, který není velký, je v koordinaci a využívání těch kapacit, které jsou k dispozici prostřednictvím našich členů.

Velkou část správní rady obsadili lidé z advokátní kanceláře Císař, Češka, Smutný. Jakou roli tato kancelář hraje?

Je to významná kancelář, která má partnery v Číně. Sám Pavel Smutný je předsedou a zakladatelem Bohemian Heritage Fund a prezidentem Česko-izraelské obchodní komory. Jeho parketou je kultura, kterou považujeme za jednu z oblastí, kde by se měly činnosti institutu také rozvíjet.

V institutu figuruje také bývalý premiér Petr Nečas.

Byl jeden z prvních v této zemi, který jasně řekl, že je třeba s Čínou zlepšit vztahy. Má zkušenosti z energetiky a technologií. Za dobu, kdy byl ve funkci premiéra, se tyto oblasti hodně rozvíjely. Proto může přinést mnohé podněty a kontakty.

Máte nějakého stabilního partnera na čínské straně?

Jsme zapojení do sítě think tanků 16 středo- a východoevropských zemí a čínských výzkumných institutů. Na čínské straně spolupracujeme například s Čínskou akademií sociálních věd nebo s tamním Ústavem pro evropská studia.

Kdo bude práci institutu financovat?

My projekty financovat nebudeme. Mělo by jít o projekty, které budou spadat pod prostředky, které mají k dispozici dvě nově založené finanční instituce, a to Silk Road Fund a Asijská infrastrukturní investiční banka (AIIB).

Kde je místo Česka v celém konceptu nové hedvábné stezky?

Když se podíváte na všechny velké infrastrukturní stavby, které by se měly budovat, tak Česko se jich nijak neúčastní. Nejsme ani zakládajícím členem AIIB. Proto bychom se jako první krok měli pokusit stát se jejím členem. Pak bychom měli vydefinovat infrastrukturní nebo energetické projekty, které si zasluhují pozornost jednak u nás, jednak ve třetích zemích. A pro ně hledat partnery a financování.

Prezidentův poradce Jan KohoutPrezidentův poradce Jan Kohout|Michael Tomes, E15

Zatím má Čína plány na propojení se sousedy pomocí svých technologií. Třeba jsou to rychlovlaky do jihovýchodní Asie. Je reálné, aby se na těchto projektech Česko nějak podílelo?

Kdyby to bylo úplně nereálné, tak by se do AIIB asi nezapojilo tolik zemí Evropské unie. V Česku jsou firmy, které by na takových projektech mohly spolupracovat. Třeba Škoda Transportation a další výrobci zabezpečovacích a kontrolních zařízení. Navíc nejde jen o železnice, jde také o datovou infrastrukturu. Zatím se mluví o mořské cestě a pozemní cestě hedvábné stezky. Ale pro 21. století je tady i letecká hedvábná stezka, kde by Česko mohlo být vzhledem ke své poloze jedním z uzlů pro dopravu nejen cestujících, ale také nákladu. Máme spoustu firem z leteckého průmyslu, které by se na tom mohly podílet.

Jak chcete přesvědčit vládu, aby přehodnotila své stanovisko, že se členství AIIB nevyplatí?

Pokud ten přínos vidí země kolem nás jako Rakousko, nebo malé země jako Lucembursko nebo velké evropské země, tak nevidím důvod, proč by ho neměla najít technologicky vyspělá země jako Česko. Chceme vytvářet tlak na vládu, aby se k tématu vrátila a přehodnotila ho.

Jste poradcem prezidenta pro Čínu. Jak jsou koordinované aktivity prezidenta a vlády v přístupu k Číně?

Není tam žádný rozpor. Jak vláda, tak prezident mají zájem, aby se Česko stalo místem, kam proudí investice z Číny. A zároveň aby bylo místem, které je vnímáno jako technologicky a vzdělanostně rozvinuté, aby čínské firmy odtud mohly obsluhovat celý region. Neměla by to být ale jednosměrná cesta, stejná péče se musí věnovat podpoře českých firem a výzkumných institucí při uplatnění na čínském trhu.

Zatím postup vlády vůči Číně i samotný příliv investic působí trochu chaoticky. Existuje nějaká ucelená strategie, podle které vláda a prezident postupují?

V tuto chvíli dlouhodobá strategie neexistuje. Nyní bylo hlavní vztahy s Čínou normalizovat a začít hledat příležitosti na obou stranách. Právě nová hedvábná stezka by mohla dát našim snahám strategičtější rozměr. Z porovnání toho, o co je zájem a kde můžeme obstát, může vzejít strategie, kde se máme více angažovat a kde naopak moc šancí nemáme. Na tom chceme s vládou a nevládním sektorem pracovat.

Prezidentův poradce Jan KohoutPrezidentův poradce Jan Kohout|Michael Tomes, E15

Jaký je váš vztah k Česko-čínské smíšené obchodní komoře, kterou jste v prvních dvou letech řídil?

My jsme nezisková organizace. Nemáme ambice dávat dohromady projekty a profitovat na nich jako některé komory. My chceme dát doporučení, jakým směrem jít a co dělat. Tím, kdo to bude dělat, by měl být někdo jiný.

Jde o to, komu bude vláda a prezident více naslouchat, jestli Janu Kohoutovi, nebo Jaroslavu Tvrdíkovi.

Každý se tomuto tématu věnujeme z jiného konce. Jsou to aktivity, které se navzájem doplňují. My nemáme ambici říkat českým firmám, s kým mají spolupracovat na čínské straně, nebo organizovat návštěvy a delegace. K tomu je smíšená komora a další podobné instituce. My chceme hledat oblasti, do kterých má smysl investovat energii. Jestli se to pak bude dělat přes Svaz průmyslu a dopravy, Hospodářskou komoru nebo Česko-čínskou obchodní komoru nebo přes někoho jiného, v našem konceptu nehraje roli.

Proč jste z Česko-čínské smíšené obchodní komory po dvou letech odešel?

Dvě silné osobnosti nemohou být v čele jedné komory. I ve firmách se stává, že dva partneři rozjedou projekt a po čase se neshodnou o jeho strategickém směřování. Na komoru mám velmi dobré vzpomínky, společně s panem Tvrdíkem se nám podařil kus dobré práce. On na to navázal nějakým směrem, já jsem se vydal směrem, který je bližší mé bývalé profesní kariéře z diplomacie.

Pomáháte některým českým krajům navazovat styky s čínskými provinciemi. Jaký to pro ně má význam?

Čínské provincie jsou jak z hlediska rozhodování o plnění strategických politických cílů, tak financí velmi autonomní. Konkrétní rozhodnutí se nepřijímají na úrovni pekingské, ale v naprosté většině na úrovni provincií. Jejich přirozeným partnerem na české straně jsou kraje.

Nyní jsme s Čínou hlavně ve fázi vzájemného poznávání, co vlastně ta nastartovaná spolupráce umožňuje. Očekávaní obou stran jsou jiná

I když jejich postavení v české hierarchii a finanční možnosti jsou úplně jiné?

To je pravda. Z pohledu jakékoli čínské provincie by pochopitelně měla být partnerským krajem celá Česká republika. Proto když se pořádají byznysové semináře, tak jsou zvány nejen firmy z daného kraje, ale z celé republiky. Ale věci jako podpora kultury, výměna studentů nebo zdravotnictví je jednodušší projednávat na úrovni kraj–provincie. Kraje jsou zřizovateli některých nemocnic, takže se mohou snadněji domluvit třeba o umístění centra tradiční čínské medicíny, než kdyby se to projednávalo na úrovni Peking–Praha.

Čínské provincie ale primárně zajímají velké energetické či dopravní projekty.

Upřímně, teď jsme s Čínou hlavně ve fázi vzájemného poznávání, co vlastně ta nastartovaná spolupráce umožňuje. Očekávaní obou stran jsou jiná. My bychom chtěli, aby přišly velké čínské investice do českých krajů. Číňanům zase jde třeba o to, aby české technologické firmy založily svá výzkumná a vývojová centra v Číně a podílely se tak na rozvoji jejich výzkumných a technologických center. Teď je třeba hlavně čas, aby obě strany poznaly reálné možnosti.

Není u výzkumných center riziko, že časem o technologie přijdeme?

Kdyby to tak bylo, tak by v Číně nebyla vývojová střediska nejvýznamnějších světových technologických firem. My bychom pochopitelně byli raději, kdyby vznikalo více společných vývojových center v Česku, protože k tomu máme dobré zázemí. Jsem rád, že jedno takové otevře firma Changhong v průmyslové zóně v Nymburce. My se i na úrovni krajů snažíme Česko představovat jako technologicky zajímavou zemi. Aktivita krajů má význam, protože jejich zástupci jsou přijímáni na nejvyšších úrovních vedení provincií, které mohou o takové spolupráci rozhodovat.

Jan Kohout (54)
V letech 2002 až 2004 a 2008 až 2009 působil jako náměstek ministra zahraničních věcí. Do ministerského křesla usedl dvakrát. Poprvé v roce 2009 v úřednické vládě Jana Fischera, podruhé v roce 2013 v úřednické vládě Jiřího Rusnoka. V letech 2004 až 2008 byl stálým představitelem Česka při EU. V roce 2011 pomáhal rozjet projekt Česko-čínské smíšené obchodní komory jako její prezident. Po dvou letech z komory odešel. Od roku 2014 je poradcem prezidenta Miloše Zemana pro Čínu.