Jaroslav Dušek: Koronavirus nevypadá jako strašná smrtící bomba | E15.cz

Jaroslav Dušek: Koronavirus nevypadá jako strašná smrtící bomba

Michal Kalina

Oblíbený herec a moderátor chodí rád bos a téměř třicet let nebere žádné léky. Situaci kolem epidemie koronaviru sleduje se zájmem, všímá si hlavně protichůdných názorů - jednou je to brutální smrtící virus, jindy na něj takřka nikdo neumřel. „Tělo je přitom obdařeno nesmírnými sebeozdravnými schopnostmi. V tom je klíč,“ říká improvizátor Jaroslav Dušek.

Vrátil jste se právě z tenisu. Vy jste sportovec?

Šli jsme asi po měsíci poprvé. Jsem vlastně sportovní dítě. Hrál jsem všechno, na co se dá vzpomenout: fotbal, hokej, volejbal, nohejbal, tenis, stolní tenis. Fotbal jsem hrál na Spořilově, kde jsem bydlel, na škvárovém hřišti. Házel jsem oštěpem, dělal atletiku, a to mi tak nějak zůstalo. Rád se hýbu. Ale nedělal jsem nic vrcholově, nechtěl jsem si zničit tělo.

Navíc závody byly zdlouhavé, člověk tam trávil celý den a čekal na svoji disciplínu. Pro mě to byl promarněný čas. Ani tam nebývali diváci. Taky jsem občas musel nastoupit ve sportovní chůzi, protože bylo málo závodníků, tudíž byla naděje, že získám body. Rozhodčí na mne volali, že mne vyloučí, protože jsem zdravil prázdné tribuny.

Ty prázdné tribuny připomínají současnou situaci. Jak se vám v ní žije?

Mně se žije relativně dobře. Mám fůru času, který bych takhle z jara neměl. V březnu jsme s rodinou odjeli na chatu v Sázavě, tam je krásně. Taky tam na vás nedoléhá ten strach, lidi nemají zděšené výrazy a tak. Mohl jsem udělat spoustu věcí, které bych jinak nestíhal. Pomáhal jsem stavět mladým dům, vysířil jsem včelí úly. Vyčistil jsem studánku za chatou, což jsem dlouho odkládal. Vlezl jsem do ní a čistil. To bylo krásný.

Nedávno jste líčil, jak jste přišel o některé premiéry.

Dělali jsme s Viliamem Poltikovičem on-line premiéru filmu Zrcadlení tmy, dívalo se asi 2400 lidí najednou. Občas jdu někam on-line povídat, jsou to spíš takové uzavřené internetové diskusní kruhy. Teď jsem měl jeden, který se týkal cenzury ohledně staženého videa (Pořad Duše K o koronaviru byl nedávno z youtube odstraněn pro údajně závadný obsah - pozn. aut.), druhý pro Jirku Pavlíčka a platformu Aby to mělo smysl.

Zmíněné video, kde jste mluvil o koronaviru a možnostech léčby s Milanem Calábkem (léčitel a zakladatel Univerzity Nové doby, pozn. red.), mělo asi půl milionu zhlédnutí na YouTube. Proč přesně tedy zmizelo?

Z YouTube přišlo, že video bylo odstraněno z důvodu porušení pravidel komunity uživatelů. Bylo možné se odvolat, tak jsme tam napsali, ať nám sdělí, které pasáže jsou závadné. A oni zase jen odpověděli, že jsme porušili pravidla. Pak jsme se dozvěděli, že to na základě pokynu ministerstva vnitra stáhlo také Ulož.to. Vnitro po delším mlčení přiznalo, že poslali email s upozorněním na video s pasážemi v rozporu se stanoviskem ministerstva zdravotnictví, ale že je do ničeho nenutili.

Ministerstvo zdravotnictví skutečně k videu vydalo odborné stanovisko. V něm není ani jedna věta, že by ve videu bylo něco závadného či škodlivého. Vše, co říká Calábek, komentují stylem: je možné, že nějaké účinné látky badyán má, ale pak tam vždy dali větu: účinek na uzdravení koronaviru není vědecky prokázán. Jak by mohl být prokázán, když ten virus je nový? Je potřeba to nejdřív vyzkoušet, jinak se to nedá prokázat přeci. Pan Calábek také netvrdil, že je účinek prokázaný, jen říkal, doporučuji, vyzkoušejte.

Vnímáte to jako cenzuru?

Vypadá to tak. Hlavně mě zarazilo, že chybí vzájemná komunikace. My jsme byli ochotní se o tom bavit, aby se věci mohly vyjasnit. Vždyť i lékaři žádají vysvětlení kroků vlády. Říkají: s námi se nikdo nebaví. Všeobecně se mi zdá, že chybí vzájemná jemná komunikace.

Prý od roku 1991 neberete žádné léky. Jak to?

Tehdy jsem poprvé přešel bosýma nohama žhavé uhlíky. Jak jsem po nich přešel, přemítal jsem, že když moje tělo umí přejít žhavé uhlíky, proč by se neumělo samo vypořádat s nějakou běžnou nemocí. A tak jsem to zkusil. Za mlada jsem bral léky na alergii, občas antibiotika. Řekl jsem si: zkusím to bez nich a uvidím, co to udělá. Uplynuly dva tři roky, teď je to 29 let a prostě jsem neměl v těle lék. Tělo je obdařeno nesmírnými sebeozdravnými schopnostmi. V tom je klíč.

Nebyl jste mezitím nemocný, ani jste neměl rýmu?

Nebyl a rýma není nemoc, to je jen přetížení organismu. Stačí lehký půst a rýma je pryč. Jen občas chodím k zubaři. A taky, když jsme točili Pustinu, z HBO chtěli lékařskou prohlídku kvůli pojištění. Tak jsem tam po dlouhých letech šel a ukázalo se, že mám perfektní tlak a vynikající kapacitu plic. Měl jsem radost.

Říkal jste také, že vás zaujalo, jak je nyní všude více strachu než nemocných s koronavirem.

Mě hlavně zaujala ta protichůdnost informací. I v běžných médiích si protiřečí – od toho, že se jedná o brutální smrtelný virus, na který lidé umírají při chůzi, až po zprávu, že nikdo přímo na virus nezemřel. Já jsem nikoho nemocného v okolí také neznal, až když jsem se víc ptal, tak jsem se dostal k jednomu až dvěma případům. Vytvořil jsem si proto teorii, že onemocněli ti, kteří volí Andreje Babiše, protože ty také nikdo nezná.

A tak to celé balábile se zájmem pozoruji. Otevřel jsem si všechny možné statistiky a zjistil, že v průměru v Čechách zemře denně 300 lidí, na COVID-19 zemřelo k dnešku (rozhovor probíhal v pátek 24. dubna) asi 210. Dočetl jsem se, kolik lidí na světě také umírá na různé jiné choroby nebo autonehody. Z toho vidím, že koronavirus nevypadá jako tak strašná smrtící bomba.

Zase někdo tvrdí, že kdyby opatření nebyla tak přísná, úmrtí by bylo víc.

To je možné, ale i u jiných chorob přece existují dlouhodobě léčebná či preventivní opatření a úmrtí je tam mnohonásobně více. Jako prozřetelná bytost se mi zdá genetička Soňa Peková, která říká, že ta panika je zbytečná a že si myslí, že tento virus byl vytvořen uměle. Naději vidí v tom, že umělé se neumí udržet dlouhodobě jako přírodní. A případnou vakcinaci u tak rychle mutující viru vidí jako zbytečnou.

Považujete se pořád ještě za herce? 

To já nevím, já to nesleduji. Nejsem na sociálních sítích, nevytvářím si žádný fanklub, nebuduju ašram. Uctívání nějakého člověka považuji za nepatřičné. Netoužím dělat nějakého gurua, kterého by měli lidé následovat. Když se mě někdo ptá, odpovídám. Jako teď vám.

Takže jste pořád hlavně herec?

Já říkám, inspirován Ivanem Vyskočilem, že jsem spíš hráč, protože improvizuji, což nejvíc miluju. Nebyl jsem přijat na herectví, nehodil jsem se tam. Dělám divadlo, které si sám vymýšlím, sám si ho režíruji, v tomhle smyslu nejsem herec. Já si se sebou hlavu nelámu. Dokonce jsem si kdysi nechal na vizitky napsat samostatný specialista, takhle bych to označil.

Jaroslav Dušek (58)

Filmový a divadelní herec se narodil 30. dubna 1961 v Praze. S Janem Bornou založil Divadlo Vizita, které se věnuje výhradně improvizačním představením. Nejvýznamnější filmové role odehrál ve snímcích Vrať se do hrobu, Kouř, Pupendo, Musíme si pomáhat, Pelíšky, Horem pádem nebo Odcházení. Na divadelní scéně řadu let vyprodával představení inspirované knihou Čtyři dohody Dona Miguela Ruize, nyní také uvádí pořad Duše K, který má velkou sledovanost na internetu. Je ženatý, s manželkou Ivetou má dvě děti.

 

 

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!