Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula upozorňuje, že robotizace způsobí nejen nárůst zisků firem, ale také komplexnější změny v ekonomice. Pro Českou státní pokladnu by to mohlo znamenat například ztrátu příjmů a mělo by se tudíž začít diskutovat o zdanění robotů, říká Středula.
V čem spatřujete naději a v čem hrozbu robotizace průmyslu?
Naděje spočívá v tom, že se může Česká republika změnit. Změnit se může v oblasti výroby, může postoupit, pokud bude mít ambici, do vyšších stupňů zpracování. To znamená, že se můžeme posunout k výrobě s vyšší přidanou hodnotou, což považuji za cíl chvályhodný a osobně si myslím, že na to Česká republika má. Velkou otázkou ale je, jak se nám celý tento fenomén podaří uchopit. Podstatné je totiž to, že se ve většině rozhodnutí o aplikaci těchto nástrojů nové průmyslové revoluce nerozhoduje v České republice.
Myslíte, že jsme tento vývoj podcenili?
Platí, že se u nás zejména některé negativní důsledky nové průmyslové revoluce často bagatelizují. Ve světě se o nich přitom čile debatuje, jako příklad mohu uvést článek, který cituje osobnosti, jako je Elon Musk, které vyzývají, aby se zastavil vývoj umělé inteligence v oblasti ovládání zbraní. Podle nich jde o velmi vážnou situaci, údajně si nikdo neumí představit, co všechno se tu může stát ve chvíli, kdy bude umělá inteligence schopna rozhodovat a ovládat zbraňové systémy jiné generace, než jaké dneska známe.
To je ovšem extrémní pohled.
Je to sice krajní pohled, ale podle mě nesmírně důležitý. Už jenom proto, že se umělá inteligence vyvíjí především v oblasti zbrojních systémů. Je evidentní, že začíná, nikoli tedy v české společnosti, fundamentální debata, a toto jsou jenom její první signály. Podobně se můžeme setkat s varovnými hlasy na adresu platformové ekonomiky, která sebou nese nebezpečné důsledky, pokud jde o sociální systémy: neodvádí se z ní daně, sociální pojištění, dané subjekty kolikrát nemají ani na území, kde podnikají, své sídlo.
Můžete to nějak rozvést?
Jde nám především o celospolečenské důsledky a ty mohou být skutečně vážné. Uvedu příklad. Hovoří se o tom, že u nás bude ohroženo více než 50 procent pracovních příležitostí Průmyslem 4.0. Ohroženo neznamená, že přijdou všichni o práci. V každém případě jde ve srovnání s jinými ekonomikami o jedno z nejvyšších čísel. Příčina spočívá v tom, že máme v naší ekonomice vysoký podíl průmyslu. A situace, kdy budou pracovníci nahrazováni roboty, bude mimo jiné znamenat, že na jednu stranu někdo přijde o práci, avšak současně se společnostem zvýší zisk a zároveň, a to je neméně podstatné, firmy nebudou za roboty odvádět daně, s výjimkou daně z příjmů právnických osob. Pokud tedy tyto peníze nevyvedou někam za hranice, do daňových rájů. Pro nás z toho jednoznačně plyne, že musíme začít diskutovat o zdanění robotů.
A pokud jde o další opatření?
Pokud někde nahradí roboti lidi, měli bychom hledat způsob, jak u nich vytvořit novou dovednost, která bude akceptovatelná trhem práce. Hovořím o systému celoživotního vzdělávání, který v České republice de facto neexistuje. U nás je to ještě pořád tak, že se podstatně více věnujeme těm, kteří se připravují na pracovní kariéru, tedy mladé generaci. To je v pořádku, avšak už se nevěnujeme většině, tedy těm, kteří jsou ekonomicky aktivní. Umíme si proto třeba představit, že se do zákoníku práce dostane formulace, dle které si zaměstnanec může v průběhu nějakého časového úseku vzít na náklady zaměstnavatele hrazené volno, řekněme na tři týdny, během kterých se bude v jasně definovaném okruhu témat vzdělávat. Umím si představit, že to přinese několik multiplikačních efektů, bude to výhodné jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele.
Celý rozhovor si přečtěte na webu Info.cz >>>
