* E15: Nedávno zveřejněná čísla o obchodu s vojenským materiálem v loňském roce dokládají historicky největší vývoz od roku 1989. Považujete to za úspěch?
Je třeba vědět, co za těmito čísly je. Za reálný export nemůžeme považovat například to, že jako subdodávky vyvážíme do Rakouska podvozky transportérů Pandur, které se pak vrátí do Česka. Podobných záležitostí je tam více. Po jejich odečtení je na tom tuzemský obranný a bezpečnostní průmysl stejně jako předloni. Nemůžeme tedy hovořit o úspěchu, nebo dokonce o renesanci. Jde o setrvalý stav, v němž se firmy už řadu let nacházejí.
* E15: Export tedy výrazně neposílil. Je to způsobeno stagnací zbrojovek?
Nemyslím si, že by byly ve špatné kondici. Jsou určitá teritoria, o něž máme zájem, a chceme tam vyvážet. Samozřejmě záleží na tom, aby to byly stabilizované země. Čísla zveřejněná ministerstvem průmyslu a obchodu dokládají dlouhodobý trend, kdy většina exportu směřuje do států Evropské unie. Převážně jde o kooperace, tedy o dodávky určitých součástek nebo podsestav, a nikoli o finální celky. V tomto směru nám od příštího roku pomůže nová legislativa, která v rámci sedmadvacítky obchodování zjednoduší.
* E15: V jakém smyslu?
V současnosti je vydáváno na jeden tisíc vývozních licencí, k nimž se musí vyjadřovat dohromady čtyři česká ministerstva. To je zdlouhavý proces. Přitom do Evropské unie směřuje více než polovina těchto exportů. Zdlouhavá administrativa má odpadnout, úřady budou detailněji zkoumat pouze vývozy do mimoevropských zemí. Jsou oblasti, kam bychom rádi pronikli, ale narážíme na nevůli orgánů.
Kaddáfího jsme nevyzbrojovali
* E15: Jaká konkrétní teritoria považujete za perspektivní?
Třeba Libyi. Ano, uvědomuji si, že v minulosti byly naše zbrojovky za obchodování s touto zemí pranýřovány. V uplynulých dvaceti letech jsme ale režimu dnes už mrtvého Kaddáfího téměř nic nedodávali, pouze jsme se snažili opravovat tamní letouny L-39 Albatros či pozemní techniku. Přitom Britové, Francouzi, Němci nebo Italové obchodovali s Libyí opravdu masivně. Snahy povstalců například velmi komplikovaly velmi účinné německé rušičky rádiového signálu, kterými disponovala Kaddáfího armáda. Česko je na sebe zbytečně přísné, a zbavuje se tak příležitostí.
* E15: České orgány by tedy měly exportu do Libye a dalších zemí přestat bránit.
Určitě bychom se měli chovat stejně jako ostatní státy Evropské unie, které mají vyspělý obranný a bezpečnostní průmysl. Naše firmy opravdu nechtějí nic jiného než stejné podmínky, jaké má jejich evropská konkurence. A nemyslím jen země na západ od nás. V současnosti nám velmi konkuruje třeba Bulharsko. Když na trhy nevstoupíme včas a dostatečně razantně, umožníme tam vstup jiným. Neustále opakujeme českým úřadům: Podívejte se do nedávné minulosti, jak jsme zbytečně vyklidili pozice, a poučme se z toho.
* E15: V čem by mohly být české zbrojovky v Libyi proti svým konkurentům ve výhodě? Předpokládám, že dřívější dobré vztahy s Kaddáfím to nebudou.
Mohla by to být právě skutečnost, že na rozdíl od Britů, Francouzů, Němců a Italů jsme od devadesátých let Kaddáfímu vojenský materiál nedodávali. Nová libyjská reprezentace by to mohla ocenit, politicky jsme pro ni přijatelnější. V Libyi bychom přitom dokázali kompletně obnovit v podstatě celou armádu. Určitě můžeme dodávat řadu zbraní a výrobků pozemním silám, cvičné a bojové podzvukové letouny pak vzdušným silám. Můžeme také pomoci s obnovou vojenských opravárenských podniků. Nyní je tam spousta techniky, kterou je možné znovu uvést do bojového stavu. To by jistě vyšlo laciněji než nákup nových a drahých západních tanků, transportérů nebo nákladních vozů.
* E15: Mimochodem, proč se z licencí, které úřady zbrojovkám loni a letos udělily, využila jen polovina?
To neznamená, že tyto exportní příležitosti spadly definitivně pod stůl. Platnost povolení nevypršela, firmy na těchto obchodech pracují. To je také důvod, proč si myslím, že by se situace mohla proti předchozímu období zlepšit. A doufejme, že půjde o reálné vývozy, a nikoli o výrobky, které se ze zahraničí vzápětí vrátí české armádě.
Zbytečně se utrácí v zahraničí
* E15: Jak vnímáte rostoucí dovoz takzvaného speciálního materiálu?
To je velmi varovný signál. Znamená to, že se rozpočtové prostředky ministerstva obrany utrácejí v zahraničí, místo aby se kupovaly české výrobky. To samozřejmě neznamená, že všechno, co vojáci potřebují, mohou koupit od našich firem. Měla by se ale držet určitá proporce. Když se podívám na objem dovozů a jednotlivé komodity, tvrdím, že velká část peněz českých daňových poplatníků zbytečně skončila v zahraničí. Například máme výrobce velmi kvalitní komunikační techniky, jedním z nich je firma DICOM. Je ovšem jakousi naší povinností vybavovat naše vojáky v zahraničních misích americkými vysílačkami a dalšími podobnými prostředky. Pokud po nás spojenci žádají naše vojáky, ať nám sdělí požadovaná technicko-taktická data či poskytnou kryptoklíče. Pak jsme schopni vyrobit techniku, která bude v misích zcela kompatibilní. Ve Spojených státech každý senátor usilovně bojuje za to, aby maximum investic skončilo u amerických firem. U nás bych takové zákonodárce spočítal na prstech jedné ruky.
* E15: Kritizujete i nákupy přes zásobovací agenturu NATO. Po skandálech s předraženými armádními zakázkami je však snaha současného vedení ministerstva obrany vyhnout se tuzemským prostředníkům pochopitelná.
Jsem přesvědčen, že zatím první zakázka na nákup munice, kterou ministerstvo přes tuto agenturu realizovalo, je příkladem toho, jak bychom jejích služeb využívat neměli. Munice není nijak komplikovaný výrobek, kde je potřeba řešit kompletaci technologií, záruky a servis, a ani nešlo o sdružený nákup pro více zemí NATO najednou. NAMSA v tomto případě fungovala čistě jako zprostředkovatel. U některých položek sice zvítězili čeští výrobci, ale většinu zakázky budou realizovat zahraniční firmy. Tedy celkově jsme si zhoršili už tak pasivní obchodní bilanci ve vývozu a dovozu vojenského materiálu. Chtěl bych vidět zemi, která má domácí výrobce takové komodity, a přitom ji od nich nenakupuje. Jde totiž i o udržení schopnosti zbrojovek vyrábět v době případné krize zcela nezbytné a zásadní věci. A munice je jednou z nich.
* E15: Dobře. Takže služeb agentury NAMSA byste vůbec nevyužíval.
Nic takového netvrdím. U složitějších výrobků, kde tato agentura může poskytnout nějakou přidanou hodnotu, to jistě možné a přínosné být může. Nebo když se domluví více států NATO na společném pořízení nějakého produktu, je využití NAMSA na místě. Nevím třeba, proč jsme ji nevyužili při nákupu obrněných transportérů a vozidel. Když ministerstvo říká, že chce transparentní zakázky, lze tomu rozumět. Kdyby se munice pořizovala pro více zemí dohromady, nebudeme se nákupu přes NAMSA bránit. V takovém případě mají naši výrobci šanci na export.
* E15: Co říkáte jako Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu na pokračující škrty rozpočtu armády?
Způsob, jakým financujeme naši obranu, je tristní. Žádné usnesení dosavadních vlád o podílu armádního rozpočtu na HDP dosud nebylo dodrženo. V tak nejistém prostředí není možné sestavit reálné a dlouhodobě závazné plány vyzbrojování, firmy se nemohou připravit na zakázky. Už delší dobu vnímám jakousi apatii obranného a bezpečnostního průmyslu k tomuto zcela nejistému systému plánování. Všichni se zaměřují hlavně na export, protože nevědí, co od nich národní armáda a policie vlastně budou chtít. Přitom je řada projektů s ohromným vývozním potenciálem, které se kvůli úsporám škrtají. Je to velice neutěšená situace.
Důležité je prodávat rychle
* E15: Ministerstvo obrany podle všeho chystá privatizaci státního podniku LOM Praha a části VOP-026, konkrétně jeho továrny ve Šternberku. Jedni říkají, že tyto zbrojovky se už delší dobu potýkají s nedostatkem zakázek a jejich prodej je proto logický. Druzí namítají, že armáda se může nenávratně zbavit strategických opravárenských kapacit. Váš názor?
Čím déle se bude hledat vhodný zájemce, tím bude kondice, v níž se oba podniky budou předávat, horší. Psychologie českých zaměstnanců je taková, že v momentě nějaké nejistoty si okamžitě začínají hledat novou práci. Ať už ve Šternberku, jehož jsem byl ředitelem, tak v leteckých opravnách, to může dopadnout tak, že z nich odejdou ti nejlepší odborníci. A co se týče nutnosti zachovat tyto firmy ze strategických důvodů ve vlastnictví státu, nepovažuji se za dostatečně kompetentního, abych se k tomu vyjadřoval. Mohu k tomu říci pouze jedno. K nejlepším zbrojovkám ve světě patří ty ve Spojených státech. A všechny jsou soukromé. U nás stále přetrvává nedůvěra k soukromému sektoru a snaha zachovat si silný vliv státu formou vlastnictví. Pro obranu země jsou důležité i potraviny. To ale neznamená, že budeme prosazovat zachování pekáren ve státních rukou.
* E15: Takže klíčová je podle vás v případě LOM a šternberské továrny rychlost. Ale ta zatím chybí.
Pokud ministerstvo nevyřeší situaci co nejrychleji, ti nejlepší zaměstnanci odejdou a nikdo už nebude mít o státní zbrojovky zájem. Strojů a budov je všude dost, ty si můžete koupit kdykoli. Navíc armádní zakázky pro tyto firmy skutečně nejsou. Vstup ať už zahraničního, nebo tuzemského partnera je proto tak jako tak nutný.
* E15: Jedinou státní zbrojovkou by tedy zůstala továrna bývalého VOP-025 v Novém Jičíně, která zatím svařuje korby pro transportéry Pandur. Je pro ni tato zakázka zásadní?
Zakázky týkající se pandurů nezpochybňuji. Nic významného pro obranný průmysl včetně Nového Jičína to ale není. Bylo by tomu naopak, kdyby se pandury dodávaly i jiným armádám než jenom české a nadále se na jejich výrobě podílely naše firmy. Takové výhledy existovaly. Jenže nyní už v něco takového nevěřím. Rakouský Steyr žádné další zakázky na pandury nemá, navíc se stále hovoří o jednotném evropském obrněném transportéru. Až do dvou let dodávka pandurů pro českou armádu skončí, domnívám se, že se bude muset hledat řešení i pro novojičínskou továrnu.
* E15: Na letošním veletrhu IDET v Brně byl největším lákadlem český obrněnec firmy SVOS z Přelouče. Myslíte si, že se uplatní v zahraničí?
Tento výrobek je skutečně vynikající, splňuje ty nejpřísnější parametry na moderní obrněný prostředek, který je maximálně odolný proti nástražným minám a podobným náložím. Bohužel armáda už podobnou techniku nakoupila v zahraničí, takže prostor pro zavedení českého obrněnce do její výzbroje nevidím. Exportní potenciál tohoto transportéru je opravdu velký. Jeho prosazení na světových trzích ale bude komplikovat právě skutečnost, že ho naši vojáci nepoužívají.
Jiří Hynek (50)
Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Karlovy univerzity v Praze se specializací na informační technologie. Působil v řadě průmyslových podniků v pozicích od výzkumného a vývojového pracovníka až po vrcholové řídicí funkce. Kromě jiného byl i ředitelem státní zbrojovky VOP-026 Šternberk. Roky se zabývá problematikou obranného a bezpečnostního průmyslu. Mezi jeho koníčky patří především sport – běžky, kolo, tenis či golf. Je členem organizace Mensa ČR.
